Iva Pekárková: O Vánocích jsou nebezpeční
Jsou nebezpeční. Vážně jsou. Já tu sice dlouhá léta vykládám, že se běžných muslimů opravdu nemusíme bát… jenže pak přijdou Vánoce a já musím uznat, že se jich trochu děsím.
Teda abychom si rozuměli: já nemám strach, že mě vyhodí do povětří nebo rozsekají mačetou. Tihle lidi mi nechtějí ublížit, jen se mě pokoušejí zadusit velmi nekřesťanským pojetím křesťanských Vánoc.
Čtěte také
Jak praví přísloví: poturčenec horší Turka. K tomu můžu dodat: pokřesťanštěnec milionkrát horší křesťana, aspoň pokud jde o vánoční třeštění.
Jasně, já vím: Vánoce původně nebyly křesťanské svátky, byla to pohanská oslava slunovratu. To, co dnes z Vánoc zbylo, se taky nezdá moc křesťanské, předvánoční nakupovací šílenství se podobá spíš uctívání korporátního boha Mamona.
Pro mnoho lidí narozených v zemích s křesťanskou tradicí ale Vánoce a advent stále představují kouzelné týdny rozjímání a lásky v kruhu rodiny. Pravda, tradičnímu vánočnímu pominutí mysli je čím dál tím těžší se vyhnout, a mnozí se o to už ani nesnaží. Přesto věřím, že se najdou jedinci, pro které jsou Vánoce ještě pořád spirituálním svátkem.
Čtěte také
A tohle, zdá se mi, lidé vychovaní v jiných náboženských tradicích jaksi nepochopili.
Vchod do halal shopu v naší čtvrti bývá vždycky v prosinci zneprostupněn umělým jehličím a takhle velkým zavěšeným nápisem VESELÉ VÁNOCE. Muslimští řezníci se širokými úsměvy porcují kozí plec pod tančícími koulemi v barvách, o jakých se čínští výrobci domnívají, že jsou evropské a vánoční.
Nastavují nám zrcadlo
Turecká kavárna, po zbytek roku příjemná a tichá, se několik týdnů před Vánoci celá otřásá písněmi, které doporučují rolničkám zvonit o sto šest, případně hlasem o síle motorů jumbo jetu chraptí cosi o tiché noci, přesvaté noci. Zajít si tam na kafe znamená riskovat migrénu a částečné ohluchnutí.
Čtěte také
Teda… abych muslimům nekřivdila: Vánoce evropského typu si dnes přivlastňují představitelé snad všech světových náboženství a snad všechny národy na celém světě. Jen si vzpomeňte na šestimetrové Mikuláše a křiklavé vánoční stromky v Mumbaji nebo v Bangkoku.
A nedělají to ze zlé vůle, jistě nám nechtějí ublížit. Jen stejně jako mnozí rodilí Evropané s křesťanskými kořeny touží na tomhle velikém svátku něco vydělat. A stromečky, jmelí, cesmínové věnce – to jsou pro ně pouhé kulisy, výzdoba obchodního domu. Leckdy si je ještě vylepší, aby se krásně leskly, byly křiklavě barevné… a samozřejmě plastové. Kde byste ostatně v subtropech či tropech sehnali živou jedličku, smrček nebo jmelí?
Možná že právě tím mě cizokrajní zloději Vánoc nejvíc rozčilují: nastavují nám zrcadlo, ve kterém můžeme pozorovat své vlastní předvánoční blbnutí. Stačí sklo maličko pokřivit a my, rodilí Evropané s křesťanskými kořeny, konečně uvidíme, v jak směšné postavičky se proměníme každý rok začátkem prosince.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
