Iva Pekárková: Když je vzácného ticha moc
Ticho je čím dál vzácnější. Kde jsou ty doby, kdy se kolemjdoucí šrámkovsky rozněžnili nad libými tóny houslí, které se za vlahého májového večera linuly z otevřeného okna domu v zahradě?
Dnes nás obklopují výkřiky a šum z desetivteřinových videí, která si každý druhý přehrává na mobilu a vůbec mu na mysl nepřijde, že by to jiným lidem mohlo vadit.
Čtěte také
Teď, když má každý virtuálně u sebe pár milionů písní a může je poslouchat všude, kde mu funguje internet, se i z dobré muziky stal hluk. A z ticha luxus.
Naštěstí o dost postoupila odhlučňovací technika, takže si můžeme pořídit sluchátka, která ruší okolní zvuky, anebo se vydat za dobrodružstvím do anechoické komory.
Kolik hlubokého ticha vydržíme?
Anechoické komoře dal jméno americký odborník Leo Beranek. Je to místnost, která je izolovaná od zvuků linoucích se do ní zvenčí, a navíc jsou její stěny, strop i podlaha vybudované tak, aby se od nich neodrážely zvuky vznikající v komoře.
Čtěte také
Je zevnitř celá pokrytá trojúhelníkovými útvary z měkkého materiálu, třeba pěnové gumy, mezi kterými se zvuky odrážejí tak šikovně, až se vyruší, a komora – jak naznačuje její název – zůstane bez ozvěny.
Vypočítat, jak přesný tvar a velikost musejí tyhle útvary mít, to je celá věda, dnes už velmi dobře zvládnutá. Na světě existuje řada anechoických komor. Původně sloužily k testování reproduktorů, které – předpokládám, že kvůli dobrým vztahům mezi sousedy – nemohly být testovány venku.
Pak se ukázalo, že můžou posloužit i k testování, kolik hlubokého ticha my lidé vydržíme.
Zatím nejodhlučněnější komorou v oblasti slyšitelných zvuků je anechoická komora v Orfieldských laboratořích v Jižním Minneapolisu ve Spojených státech.
Když slyšíte křik vlastních jater
Komora je za tučný poplatek přístupná veřejnosti. A já mám to potěšení znát člověka, který v ní pobyl, jen sám se sebou a svými myšlenkami.
Říkal, že to bylo příšerné. Slyšel, jak mu buší srdce a cévami mu proudí krev. Slyšel prý i láteření svých jater a ledvin, když čistily jeho tělo od srágor, které do sebe narval v rámci nezdravé životosprávy. Zkoušel křičet, ale to nepomohlo – stěny mu neodpověděly sebemenším dozvukem. Slyšel o sobě úplně všechno.
Jediné, co neslyšel, to byly vlastní myšlenky, teda kromě té jedné, kterou na něj ječela amygdala: „Mazej odsud, než se z toho zvencneš!“
Přísahal by, že strávil v komoře několik hodin, ve skutečnosti to bylo 11 minut.
Rekord v délce pobytu v téhle komoře drží jedinec, který tam přežil tři čtvrtě hodiny.
Do toho se ale nepočítá doba, kterou v komoře, v rámci své práce, tráví technici. Ti leckdy v hrůzném tichu odpracují půl směny a ani jim to nepřijde.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
