Iva Pekárková: Nechat dřevo v lese
Kdyby tohle viděl můj děda, zhrozil by se a udělal nám přednášku na téma, jak si mladá generace ničeho neváží, je hloupá a líná. Mě to ale okouzlilo. V lese u Londýna, který patří britskému Národnímu fondu, nechávají správci hnít dřevo poražených buků, nikdo ho neodváží.
Některé stromy je nutné porazit, aby jejich větve nebo kmeny nemohly spadnout na návštěvníky a zranit je. Jiné, docela zdravé stromy, dřevorubci uříznou několik metrů nad zemí, zbytek stromu rozřežou na polena – a ta nechají v lese.
Čtěte také
Z pohledu mého dědy a spousty dalších lidí je to nezřízené plýtvání. Z bukového dřeva by se přece dal vyrobit nábytek, menší polena by mohla sloužit jako prestižní topivo v krbu a tak dál.
Z pohledu přírodovědců a ochránců přírody je to skvělá věc.
Dřevo, které zůstane v lese, se stane domovem pro všemožné hmyzy, substrátem pro růst všemožných hub. Kromě toho se těmihle nezvyklými dřevorubeckými zásahy les prosvětlí a vytvoří se v něm rozmanitější prostředí, které podporuje rozmanitost druhů. Zvířat, hmyzu, rostlin, lišejníků, hub i bakterií.
A právě druhové bohatství je to, po čem ekologové dnes nejvíc touží. Bohatství druhů živých tvorů a genových variací v rámci druhů je důležité zejména v případě, že se prostředí – ať už v lese nebo na celé planetě, výrazně změní. Zvyšuje naději, že se ten nebo onen druh dokáže novému prostředí přizpůsobit a nevyhyne.
Velmi důležitá genofondovica
Tohle je obzvlášť významné u zemědělských plodin, bez kterých by lidstvo sotva přežilo, jako je pšenice, proso, rýže nebo švestky. O genofond švestek pečuje moje kamarádka Ivana, moravská botanička, a každý rok popíjí „genofondovicu“, slivovici ze švestek ze sadu, kde snad každý strom má trochu jinou genovou výbavu.
Čtěte také
Ale zachovat genofond živých tvorů, které nejíme ani nepijeme, je taky důležité. Je skoro nemožné předpovědět, jakými cestami se bude ubírat vývoj ekosystémů. Rámcově jistě ano – víme, že globální oteplování v Evropě způsobí pronikání teplomilnějších druhů na sever – to se děje už desítky let.
Ale které konkrétní druhy se prosadí a jaké budou nové ekosystémy, o tom můžeme jenom spekulovat.
Prozatím se můžeme pokoušet zanikání zavedených ekosystémů a vymírání druhů zpomalit. Můžeme se pokoušet zabránit úbytku hmyzu, tak prudkému, že se tomu fenoménu říká hmyzí apokalypsa.
Jednou z možností je neodvážet dřevo z lesa a nechat ho tam shnít.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
