Iva Pekárková: Může být svobody příliš mnoho?

19. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ostnatý drát (ilustrační foto)

Dodnes se pamatuju na ten pocit, a to už je to skoro 37 let. Právě se mi povedlo uniknout ze zadrátovaného Československa – za bezměsíčné noci jsem se proplížila kopcovitým terénem, plným trnitého křoví, kolem hraničního přechodu mezi Jugoslávií a Itálií. V tom okamžiku se přede mnou otevřel celý svobodný svět.

Bylo to úžasné. A děsivé. Euforie spojená s existenciální hrůzou. Teď jsem se mohla vydat kamkoli. Jenže jsem nevěděla kam.

Čtěte také

Pak jsem se dostala do Ameriky a koncem 80. let jsem dělala socpracku v Jižním Bronxu. Tam jsem se setkala s výrazem „strukturovaný čas“. Naši klienti, to byli lidé s mírným duševním postižením – nemuseli být zavření v „léčebně“, ale taky nebyli schopní samostatného života. Bydleli v bytech, které jsme pro ně sehnali, a každé ráno chodili na „denní program“, večer jsme je navštěvovali. V sobotu a v neděli jsme je vodili na „aktivity“ – hrát kuželky, sledovat baseballový zápas, posedět nad kafem v kavárně.

„Strukturovaný čas“ znamenal jen to, že bylo třeba klienty něčím zabavit. Stačilo půl dne nestrukturovaného času a oni – podle své choroby – buď upadali do depresí a ubližovali sami sobě, anebo se strašným řevem vyběhli na ulici a hrozilo, že ublíží jiným.

Dnes máme v Česku svobody dost

Když sleduju, jak neohrožení rytíři dneška, vyzbrojení klávesnicí a třímající myš, „bojují za svobodu“, často se rozpomenu na svůj první den v Itálii i na své bronxské klienty.

Čtěte také

V socialistickém Československu bylo svobody pramálo, životy většiny z nás byly nalinkované jak podle pravítka a každý, kdo vybočoval z řady, se brzo dostal do maléru. Na Západě bylo svobody až moc. Mohl jsi jít kamkoli, dělat cokoli – obyčejně to nikoho nezajímalo.

Ve světě, který je svobodný až příliš, musí každý z nás, chce-li se cítit dobře, dát svému času jistou strukturu. Vytvořit si svou rutinu. Takové drobné denní jistoty, které potřebujeme.

Iva Pekárková

Dnes jsme v Česku natolik svobodní, že už za svobodu bojovat nemusíme. Spíš bychom se měli zamyslet nad tím, co se svou svobodou uděláme, jak si s ní poradíme. Vypadá to, že řada z nás to neumí. Tak jako mí dávní klienti v Bronxu trpí podivným stihomamem, za vším vidí spiknutí a kdykoli můžou začít ubližovat sobě anebo jiným.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio