Iva Pekárková: Kudy vede cesta
Ještě za totáče, tak kolem roku 1980, mi světaznalejší kamarád povídal, že prý ve Švédsku mají zvelebovatelé měst zajímavý zvyk. Dejme tomu, že chtějí v nějakém parku zbudovat cesty pro pěší. Počkají prý, až nasněží, a zaznamenají si, kde je sníh nejvíc ušlapaný. Na jaře potom podle tohohle plánku vystavějí chodníčky. Jejich pozice je ideální: jsou tam, kudy lidé nejvíc chodí.
Tenkrát mi to přišlo jako hotové sci-fi. Vláda přece nebuduje cesty tam, kudy lidi chodí. Buduje je tam, kde si usmyslí – a občané pak mají na vybranou: buď chodit po nich, i když si tím prodlouží cestu, anebo se pustit zkratkou přes trávník či bahnitou plochu, případnou trávu ušlapat a zničit si boty.
Čtěte také
Veřejné prostory podle doktríny patřily „lidu“, lidem však nikoli. Lidi se museli přizpůsobit rozmarům svých vládců a být rádi, že jsou rádi. Hudrovat mohli, ale činili tak radši potichu, protože člověk nikdy neví.
Většina pražských sídlišť byla stavěná pro „lid“, ne pro „lidi“, a na řadě míst už to tak zůstalo. Obzvlášť obrovské a děsivé sídliště obzvlášť obrovských a děsivých paneláků, proslulé pražské Jižní Město, prý bylo schválně stavěné tak, aby na něm nebylo žádné náměstí vhodné ke shromažďování nespokojených občanů. To aby se nespokojení občané neměli kde shromažďovat a stěžovat si, jak je to na Jižním Městě příšerný. Působilo to tam skutečně dost nelidsky. Až díky úpravám krajiny, které vyprojektovala výtvarnice Magdaléna Jetelová, se Jižní Město trochu zlidštilo.
Máme cestičky tam, kudy chodíme!
Nedávno jsem v pražských Modřanech s nadšením sledovala, jak pracovníci budují úzkou cestičku přes travnatou plochu mezi paneláky – přesně tam, kudy chodili lidi. Teda ti odvážnější, co měli solidní boty. Trávník byl teď v pozdním podzimu nasáklý vodou a prošlapaná pěšina blátivá. Pečlivě pokladené desky teď lidem umožňují chodit přímou cestou domů.
Jistě, chodníček zabral kousek trávníku, ve skutečnosti mu ale pomohl. Prošlapaná bahnitá cesta, kde stejně žádná tráva nerostla, byla několikrát širší než chodníček. Podle místních se o chodníček zasloužila politička Eva Tylová, pirátka se zelenými sklony, která spoustu takových úprav vymohla na magistrátu. Vystavět chodník přes trávník tam, kudy chodí lidi, pomůže lidem i trávníku.
Věřím, že tudy vede cesta.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
