Eva Turnová: Boris s rukama od barvy
V roce 2011 jsme hráli na vernisáži obrazů ve Varšavě. Mezi vystavujícími byl Michal Rittstein, Oldřich Kulhánek, Xénia Hoffmeisterová a také Boris Jirků, díky jehož ilustracím jsem knihy od Márqueze, Charmse a Bulgakova zhltla několikrát.
Bylo mi blízké i to, jak Boris tvůrčí proces popisoval: „Moje představa ilustrace je taková, že se stávám jednou z postav knihy, v její kůži se rozhlížím kolem sebe a vnímám děj, který nastartuje mou imaginaci.“
Čtěte také
Koncert po vernisáži byl divoký, všichni zpívali a tančili a když jsem pak stála s Borisem před jeho velkým plátnem, nemohla jsem si odpustit neříct mu:
„Teda, co vy musíte mít v tý hlavě...“
Boris pohotově odpověděl:
„A proč myslíte, že na vás chodím?“
Brzy poté jsem začala malovat portréty, a úplně mě to pohltilo.
Když Boris přišel na nás koncert do Akropolis, dali jsme si rychlé pivko.
„Budu mít výstavu v kavárně Už jsme doma, nenapsal bys mi k tomu něco?“
„Ukaž mi to!“
Ukázala jsem mu v mobilu hlavu Magora a Topola.
Čtěte také
„To mě baví,“ řekl Boris.
„Myslíš, že bys mě naučil malovat?“
„Jasně.“
Zapýřila jsem se.
„Já totiž naučím malovat úplně každýho,“ řekl Boris pobaveně.
Druhý den mi přišlo mailem.
„Malby Evy Turnové mě baví, i když je vidět, že je dělala neškolená ruka (nebo právě proto), jsou plné emocí a portrétovaným jako by kradla duši. Portréty jsou naléhavé s jemnou expresivně-insitní nadsázkou, anatomicky nepřesné, a přesto hluboko pravdivé.“
Bůhví, co si o mých obrazech myslel, ale otevřel mi cestu do světa, kde je všechno možné, protože jak sám říkal:
„Dojít poznání je ještě víc, než naučit se – vy to musíte prožít! Otevřít ještě jiné oko. A jakmile to jednou spatříte, otevře se vám nový svět. To je to, co chcete. Ne naučit se.“
O pár let později jsem Borisovi napsala: „Chci udělat výstavu obrazů v takový vile, kde teď squattuju, název by byl Opak je pravdou. Budou tam i amatéři, ale s velkým srdcem. Možná je to na tebe asi moc underground.“
Brzy přišla odpověď:
„Evo, ach Evo, opak je pravdou, rád vystavím, jen mám v říjnu vernisáž v Nové síni, kde za to vypláznu 60 hadrů. Zrovna jsem dostal hovězí chlopeň, takže mám velký srdce jako kráva.
Boris s rukama od barvy.“
Od prvního setkání mě nepřestalo překvapovat, jak je člověk s takovým ponorem do temných duší, zároveň tak dobrosrdečný a krystalicky veselý.
Nedávno opustil své milované Beskydy.
A že zemřel? Opak je pravdou.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
