Eva Turnová: Když důvod kulhá

Barbora měla mít výstavu s názvem „Ticho je hlasité“ ve vodárenské věži na Letné. Tato dlouho avizovaná událost byla krátce před konáním zrušená.

Čtěte také

Ondřej Neff: Dneska jsem na koledě

Důvodem byl výrok zaměstnance magistrátu, že výstava je „nevhodná“ a že „nejsou DOX, aby šokovali“. S kurátorem ani autorkou ale na to téma neproběhla žádná diskuse.

Známý výtvarník se k tématu vyjádřil na sociálních sítích takto: „Já si myslím, že výtvarný umění má život lidem krášlit, ne je děsit. Chceme, aby si lidi kupovali obrazy a vylepšovali si jima svoje životy a obydlí, ale umíte si představit, že máte doma takovejhle děs a kocháte se jím? Ve svým věku bych byl dost naštvanej, kdybych se do tý věže vydrápal a tam – vyflusanej, zpocenej a vyčerpanej – viděl tohle.“

Má známá mi dokonce řekla, že se obrazů Barbory „trochu lekla“.

Čeho se vlastně na těch obrazech lekáme v době, kdy nám nevadí sledovat dokumenty o válečných zvěrstvech?

Čtěte také

Investujte do mladých umělců. Pořídíte tak výtvarná díla za pár tisíc korun, radí galeristka Trčková

Vzpomněla jsem si na své oblíbence Muncha, Schieleho a Toyen, kteří by se dnes pravděpodobně do vodárenské věže nepropracovali. David Lynch by se mohl jít se svou Mazací hlavou klouzat.

Přitom temnotu v sobě máme všichni. Každý ji manifestuje jinak, já například blbými vtípky. Někdo ji ale ze strachu vytěsňuje a obklopuje se proto předměty, které jsou takzvaně hezké a ze kterých na mě často padá spíš smutek. Stejně tak z příliš veselých písniček. A naopak texty a hudba Plastiků ve mně nikdy nevyvolávaly depresi, naopak působily jako balzám.

Přestože, například u textů Ladislava Klímy, jsou to slova plná hrůzy, vnitřního zoufalství, osamělosti, dokonce touhy po smrti. Ale člověk může díky nim na chvíli souznít s někým, kdo přiznává, že taky prožívá bolest a že s ní nějak zachází, protože jinak než skrz ni se ke světlu nejde dostat. Převahu mají ovšem texty, nad kterýma se nemusí příliš koumat, a kde jde prostě o to, že „pijeme colu“.

Eva Turnová|foto:Karel Šanda, Empresa Media / Profimedia

Jak pracovat s temnotou, která je v silných dějinných momentech někdy až osudová? Rozhodně ne vyhýbáním se tomu, co je znepokojivé. Zrušit výstavu obrazů jen proto, že je v nich něco bolavého, ale přitom trefného, není cesta.

Na téhle kauze je nejhorší to, že ti, kteří nás zbavují svobody, se vždycky tváří, že jednají správně, a hlavně že to s náma myslí dobře!

Kdyby to s námi mysleli jen o trochu víc blbě, mohli jsme se vyflusaní, zpocení a vyčerpaní vydrápat na zajímavou výstavu.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz