Jak řídit Rusko? O poučení z historie se spisovatelem Borisem Akuninem

„Musel jsem přijít na to, že vlastní zemi ve skutečnosti nechápu,“ říká v podcastu Na Východ! spisovatel a historik Boris Akunin k rozhodnutí sepsat desetisvazkové Dějiny ruského státu. V nich nejen mapuje významné události na časové ose od varjagských skupin, přes mongolské nájezdníky, cary a carevny 18. století, pád Romanovců až po období stalinismu zakončeného Džugašviliho smrtí. 

V historii se podle něj skrývá klíč k pochopení dnešního Ruska a odpověď na otázku, proč se v zemi ani v 21. století nedaří demokracii.

„Moje máma překládala jeho detektivky do češtiny,“ prozrazuje v Na Východ! Ondřej Soukup, který se spisovatelem pořídil aktuální rozhovor.

Detektivkami se Akunin, vlastním jménem Grigorij Čchartišvili, proslavil v Rusku asi nejvíc. Postava detektiva Erasta Fandorina, který v období před první světovou válkou vyšetřuje nejen zločiny, ale také revoluční teroristy, zkorumpované carské a vládní činitele a zahraniční špiony, si získala miliony čtenářů. Akunin prodal přes 30 milionů titulů a řada románů byla také zfilmovaných.

Sláva a exil

Jenže pak přišel rok 2011, respektive 2012, a v Moskvě a dalších městech v zemi se po několik měsíců scházely desetitisícové davy protestujících kvůli výsledkům parlamentních voleb, které připomínaly spíš demokracii v Potěmkinově vesnici. Mimo jiné se v nich dosavadní premiér Vladimir Putin a prezident Dmitrij Medveděv rozhodli „vyměnit“ si své role, což veřejnost vnímala jako podvod v přímém přenosu.

Čtěte také

Jak jsme se mýlili v Rusku. Se znalcem Kremlu Markem Galeottim

„Liberálnější část ruské společnosti začala mít poměrně intenzivní pocit, že je to všechno jenom hra navenek a že pevně za nitky tahá nadále Vladimir Putin,“ vysvětluje v podcastu Josef Pazderka.

Jedním z mluvčích na Bolotném náměstí, kde se scházeli demonstrující v Moskvě, byl i Boris Akunin. Mluvil o důležitosti demokracie a žádal opakování voleb v hlavním městě. Protestující ho odměnili jásotem. Státní režim si protesty vyložil jako vlastní ohrožení a shromáždění začal postupně drasticky potlačovat.

Pro Borise Akunina se situace ještě zhoršila po roce 2014, a následně 2022, kdy vystoupil proti napadení Ukrajiny. Vysloužil si rozsudek označující ho za teroristu a extremistu a musel Rusko opustit. Po pobytech v různých evropských městech zakotvil nejnověji v Londýně, kde dál pokračuje v psaní.

Historické lekce

„Překvapilo mě, že ten introvert, který dával najevo, že politika je špína, která není hodná jeho intelektuální úrovně, do ní najednou vstoupil,“ poznamenává k tomu Ondřej Soukup.

Čtěte také

Definitivní konec války na Ukrajině přijde, až zemře Putin, míní spisovatel Kurkov

„Skrze potlačení těch protestů taky pochopil, že struktura ruského státu, kterou jako historik začal mapovat poměrně intenzivně zhruba od tohoto období, aby si to sám tak trochu ozřejmil, je takzvaně hordovní,“ doplňuje k tomu Josef Pazderka.

To je i hlavní teze Akuninových Dějin ruského státu. Podle ní od dob mongolských nájezdníků nelze širou ruskou zemi spravovat jinak než na čtyřech hordovních principech. To zahrnuje supercentralizaci státu a jeho uspořádání do dokonalé vertikály. Předpokládá také zbožštění panovníka a nadřazení administrativní moci nad zákon.

Jak jsem se mýlil v Rusku

„Ukázalo se, že má představa o Rusku jako o obyčejné zemi, která podléhá obvyklým zákonům historického vývoje, byla mylná. I když mám titul z historie a celý život píšu historické romány, musel jsem přijít na to, že vlastní zemi ve skutečnosti nechápu,“ řekl Ondřejovi Soukupovi Boris Akunin.

Čtěte také

Překrásné Rusko budoucnosti? Sny ruské opozice o svržení Putina

„Předpokládal jsem, že v Rusku v 90. letech 20. století vznikla primitivní, divoká a necivilizovaná demokracie – a že to je normální a přirozené. Pak měl přijít vývoj podle zákonů kapitalismu. V zemi se měla vytvořit střední třída, nejprve ve velkých městech, a ta měla postupně růst, požadovat více práv a zapojovat se do veřejné správy.“

Jenže jak ukazuje nejnovější vývoj, střední třídu poutá ke státu po invazi na Ukrajinu a transformaci ruské ekonomiky na válečnou něco úplně jiného než zapojení do veřejné správy. „Spousta skupin obyvatelstva z celého režimu benefituje, nebo až donedávna benefitovala. Teď se zároveň další sociální skupina: chudší regiony a lidé, ke kterým se dostaly velké peníze jako bonusy za válku na Ukrajině, a k režimu je teď připoutává smrt,“ připomíná Josef Pazderka.

Platí teze hordovního státu i pro Rusko Vladimira Putina? Co lze podle Borise Akunina vyčíst z ruských dějin o vztahu Rusů k demokracii? A jaký typ vůdce může jednou nahradit Vladimira Putina? Poslechněte si celý pořad.