Iva Pekárková: Hle, hlenky!
Hlenky, jaké jsem jako malá nacházela, bývaly někdy jasně žluté, jindy jasně oranžové a vždycky tajemné. Z dálky vypadaly solidně, ale jakmile jste se jich dotkli prstem, rozplývaly se na břečku podobnou smrkanci.
Mykologové, se kterými jsem chodila na výpravy, se těmihle podivnými houbami odmítali zabývat: „To jsou hlenky, kdo se v nich má vyznat?“ říkávali.
Čtěte také
Dnes konečně víme, že hlenky houby nejsou. Taxonomové se nechali zmást jejich vzhledem – některé druhy tvoří velká plazmodia, která se na pohled skutečně podobají houbám.
Ve skutečnosti jsou hlenky příbuzné měňavek. Ano, těch jednobuněčných organismů, které dovedou měnit tvar pomocí vystrkování a zastrkování panožek.
Zařadit hlenky do druhů, rodů, čeledí a vyšších taxonomických kategorií, to je úkol, který se dosud podařilo splnit jen částečně. Vypadá to, že tvorové, kterým říkáme hlenky, patří nejméně do dvou kmenů. A do těchhle kmenů patří zároveň i tvorové, které bychom jako hlenky neoznačili.
Čtěte také
Čím víc o hlenkách víme, tím jsou zajímavější. Vezměte si třeba životní cyklus některých z nich: stadium plazmodia – tedy jediné obrovské eukaryotické buňky s mnoha tisíci buněčných jader - se může proměnit ve stadium, ve kterém jsou jednotlivé buňky od sebe oddělené a podobají se měňavkám anebo bičíkovcům.
Některé měňavky (odborně myxaméby), které hlenky tvoří, se za nepříznivých podmínek dokážou během dvou hodin proměnit v bičíkovce a za pomoci bičíků nehostinné místo opustit.
Je jich spousta, ale vídáme je málokdy
Hojná a nápadná hlenka, Fuligo septica, které se česky říká slizovka práškovitá nebo pěnka žlutá a v angličtině má ještě výstižnější, i když nepěkný název „psí zvratky“, se v podobě shluku měňavek dovede přesouvat rychlostí až milimetr za vteřinu. To je mezi mikroorganismy nejvyšší naměřená rychlost.
Čtěte také
Hlenky dovedou „vyčenichat“ zdroje potravy – jak to dělají, to se zatím přesně neví – a překvapivou rychlostí se k nim přesunout. Žerou ledacos: bakterie, prvoky, tlející organickou hmotu.
Jedním ze životních stadií mnohých hlenek je tvorba plodniček. Ty bývají tvořené stopkou vysokou několik desetin milimetru až několik milimetrů, která na vrcholku nese váček s výtrusy.
Pokud chcete hlenky určovat podle morfologických znaků, v tomhle stadiu je to nejsnazší. Jakmile se výtrusy uvolní a vítr je roznese do světa, plazmodium zmizí.
Hlenky jsou tak divné, že je někteří považují za přistěhovalce z vesmíru. To je ale málo pravděpodobné. Nejspíš se vyvinuly na naší planetě, zhruba před miliardou let.
Hlenek je spousta, doposud jich bylo popsáno kolem 1500 druhů. Ovšem druhů, kterých si běžný člověk všimne, je hrstka. Většina hlenek je nenápadná a skrývá se. Lidé, kteří jejich kouzlu propadli, je hledají pod spadaným listím nebo na tlejících kmenech stromů a vždycky k tomu potřebují lupu.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
