Iva Pekárková: Kimovy Masajské čtvrtky
Když Kim studoval na univerzitě, přivydělával si pozoruhodným způsobem: každý čtvrtek, ještě před rozedněním, vyrazil z Nairobi do domorodé vísky a celý den tam dělal Masaje. Zaspat nesměl. Musel být ve vesnici brzo ráno, aby se na tu práci dobře připravil, než z nedalekého turistického rezortu přijedou turisté turistickým busem.
Zařídil mu to strýc. Ten samý, co mu zařídil možnost studia. Dělání Masaje byl výnosný džob, a i když většinu výdělku odváděl strýci, i tak si přišel na spoustu peněz. Mohl si koupit učebnice a ještě mu zbylo dost na to, aby mohl zvát děvčata do restaurací a dělat na ně dojem. Žil si jako v bavlnce.
Čtěte také
O Masajských dnech si říkal celým jménem – Kimani. Mohl si samozřejmě vybrat jiné, masajštější, ale to, jak se ukázalo, nebylo potřeba. Kimani je hezké jméno. V jazyce kmene Kikuju, z kterého pocházel, znamená „jedlík fazolí“, označuje člověka, který si nežije špatně. Na Kimanim už se to začalo projevovat – byl zavalitý. Jeho postava se nepodobala postavám štíhlých masajských válečníků.
Naštěstí jeho zákazníci nebyli moc všímaví. Jakmile v domorodé chatrči svlékl značkové džíny, tričko a tenisky a přehodil si přes sebe rudou masajskou róbu doplněnou špatně vydělanou kozí kůží, na kterou bratranec namaloval hnědé a žluté fleky, aby vypadala jako levhartí, jeho masajská osobnost nabrala vrch. Stačilo uchopit dlouhé bambusové kopí a z Kimaniho byl prvotřídní lovec.
Čtěte také
Nikdo si nevšiml, že je kopí tak fušersky vyrobené, že z něj samovolně odpadává hrot a je třeba ho nasazovat zpátky.
Žena, která každý čtvrtek sedávala na zemi před nízkým domečkem z hlíny a kravského trusu a představovala Kimaniho matku, byla skutečná Masajka. Na rozdíl od Kima neuměla ani slovo anglicky, a tak na dotazy turistů jen moudře pokyvovala hlavou a plaše se usmívala.
Naučila se ale obsluhovat takový ten stroječek, ke kterému přiložíte bankovní kartu a koupíte si, co se vám líbí. Taky pomáhala oškrabávat z domorodých předmětů, které si turisté tak rádi vozili domů jako vzpomínku, nápisy Made in China.
Proč je v Keni tolik Masajů
Tohle mi Kim vyprávěl před několika lety, když patřil k mým stálým zákazníkům v taxíku. Na své Masajské čtvrtky rád vzpomíná. Dnes žije v Londýně se svou manželkou z kmene Kikuju. K cestě na Západ mu pomohl strýc.
Nedostal se sem díky snahám zamilované turistky, i když, jak skromně přiznává, by se žen ochotných to pro něj udělat během let jistě pár našlo.
Pokud se vám zdá, že pravých Masajů v pravých masajských róbách a s pravým masajským kopím v ruce kolem turistických rezortů přibývá, jistě máte pravdu. Většina turistů o žádném jiném kmeni v Keni nikdy neslyšela, a tak se vyplatí být Masajem.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
