Filozof Komárek: Ženy by mohly mít vlastní televize a rádia. Řešilo by to kvadraturu kruhu genderové rovnosti
Západ vkročil do dalšího stadia autolýzy, tj. rozkladu vlastními silami. Je tady vláda medicínsko-průmyslového komplexu, tvrdí biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek. „Metametlou, která je všechny spojuje, jsou moderní média. To je samozřejmě široký pojem – jak která a jak kdy. A která zesilují všechny impulzy ve společnosti, nebo je zesilují selektivně – podle toho, jak to sama vidí,“ vysvětluje v pořadu Osobnost Plus.
„Takže situace se zdramatizuje do té míry, že potom ta společnost, která nemá nějaké nepřátele zvenčí, tak by měla tendenci sama sebe rozkládat. Toto byl problém všech společností, které neměly na planetě velkou konkurenci – Starý Řím se také rozložil vlastními silami, císařská Čína právě tak. To není naše specifikum,“ dodává filozof.
Líbil by se mi model, kdy by ženy měly více samosprávy mezi sebou.
Stanislav Komárek
Média si totiž podle Komárka libují ve špatných zprávách. „Vždy to dokládám na příkladu školky: Když školka funguje, je to mediálně nezajímavé. Kdyby snad školka vyhořela, kdyby tam snad zahynulo něco z těch nebožátek, to by byla pastva. Potom by bylo možno prohlížet si ta očmouzená tělíčka, hovořit s pozůstalými a s těmi, kdo jsou za to zodpovědní.“
Čtěte také
Podle Komárka hladovíme akorát po špatných zprávách. „Špatná zpráva rovná se mediálně dobrá zpráva. Toto lze těžko vyčítat ve společnosti, kde se sleduje sledovanost,“ míní
„Koření to v našem vlastním, abych tak řekl, vnitřním nastavení. Jak jsme procházeli evolucí, tak bylo ve východní Africe hodně nebezpečí. Když lovec-sběrač šel savanou, tu za keřem číhal lev, tu za jiným keřem levhart, tu nepřátelští bojovníci v záloze. Tamhle zas zela nějaká jáma. On musel být v neustálé pozornosti a nebezpečí, co ho ohrožovala, byla reálná. My žijeme zajištěně a strašně bezpečně. Když si chceme ulovit kura, jdeme do hypermarketu, kde je už krásně vykuchaný, takže žijeme pohodlně.“
Rovné šance vs. stejné výsledky
Velkým tématem filozofa Komárka jsou otázky genderu a rovných šancí žen a mužů. „Dnes se zaměňuje pojem rovné šance za stejné výsledky,“ míní.
Měl bych za dobré, aby obě pohlaví volila do parlamentu své zástupce.
Stanislav Komárek
„Já bych měl třeba za dobré, aby obě pohlaví volila do parlamentu své zástupce, a tudíž by jich tam bylo 50 na 50, ne-li žen poněkud více, neboť v populaci mají řekněme hrubým odhadem 55 procent oproti i mužům. Tím bych to měl za zcela spravedlivé a zcela správné. A divím se, že to nikoho nenapadlo.“
Čtěte také
Když pak má odpovědět na otázku, jak by řešil stav ve většině českých médií, a to že v jejich čele stojí v drtivé většině muži, říká: „Nebylo by také dobře, kdyby byla média vedená a produkovaná výhradně ženami? Aby tam byla, abych tak řekl, čistokrevná platforma?“
Komárek by si představoval, že by to ženy četly s větším zájmem. „Nemyslím, že by tam (žena) hledala rubriku o pletení, ale byla by tam třeba rubrika o managementu psaná jinými manažerkami.“
Komárek se pak ptá, co je vlastně v otázce mužů a žen přirozené.
„Ve všech tradičních společnostech ta pohlaví operovala do určité míry odděleně. Karl Gustav Jung říkal, že když byl v roce 1925 ve východní Africe, tak u jednoho kmene v dnešní Tanzanii neviděl veselejší, spokojenější a harmoničtější ženy, než byly tam.“
A pokračuje: „Ženy a muži pracovali víceméně odděleně – muži pásli dobytek či byli na válečných výpravách a domů zacházeli jen občas. Samozřejmě, že to není ta kýžená identita, ale pokud se vůbec o mužích a ženách mluví, je to proto, že se čímsi liší. Jaký by to jinak mělo význam?“
Čtěte také
„Líbil by se mi model typu, že by ženy měly více samosprávy mezi sebou. Měly by své firmy, své televizní stanice, své rozhlasové stanice, šla by na to půlka peněz,“ vypočítává Komárek.
„Moderní to není, ale bylo by to jakýmsi způsobem efektivní a dobře by to řešilo současnou kvadraturu kruhu, kde se operuje střídavě s tím, že pohlaví jsou stejná a střídavě s tím, že jsou pohlaví různá. Takovou stejnost šancí, tak tu bych velmi uvítal.“
Doma by pak podle filozofa bylo o čem mluvit, protože by něco jiného vysílaly televize a rádia pro muže a něco jiného pro ženy. „Je to jen myšlenkový experiment, jak vykročit z kvadratury kruhu,“ uzavírá s úsměvem Stanislav Komárek.
Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.
Související
-
Ladislav Špaček o genderově nevyvážených pravidlech a nedemokracii u stolu: Etiketa stolování
Žena je podle zásad v knize Etiketa stolování významnější osobou, o kterou je ze strany muže třeba pečovat.
-
Může být změna genderu u někoho jen módou? No a co, říká matka transgender dívky
„Že je Ema trans, se projevovalo už v útlém dětství,“ říká novinářka Kateřina Jonášová, která je matkou trans dítěte.
-
Námitky slyším dnes a denně, říká o genderové tematice ilustrátor Čtyřlístku Němeček
Ilustrátor a autor proslulého Čtyřlístku Jaroslav Němeček kreslí čtyři postavičky populárního dětského komiksu už 50 let...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka