Evropa metody genetické editace plodin velmi striktně reguluje. Zároveň ale masivně dováží odjinud, říká rostlinný genetik Pečinka

„Evropa je ve schizofrenní sitauci. Na jednu stranu metody genetické editace plodin velmi striktně reguluje, na druhou stranu masivně dováží například geneticky modifikovanou sóju z Jižní i Severní Ameriky,“ uvádí badatel.

Čtěte také

Amalia Leguizamón: Semena moci. Geneticky modifikovaná sója jako ekonomická vzpruha, nebo hrozící nebezpečí?

Takže na jednu stranu evropští zemědělci nemohou tyto plodiny využívat, ale na druhou stranu je jimi zaplaven evropský trh. „Ano, geneticky modifikované plodiny nejsou samospásné a jsou součástí nějakého mixu, kde se budou uplatňovat různé přístupy.“

„Problém je v tom, že pomocí klasických šlechtitelských metod trvá vytvořit novou odrůdu 15 až 20 let. Pomocí metod editací genomu bychom toho ale byli schopni v průběhu pěti až deseti let.“

„Každá zemědělsky pěstovaná plodina má svá slabá místa,“ vysvětuje vědec.

Řada dnes pěstovaných plodin má velmi omezenou variabilitu v dědičné informaci a to je činí náchylnými k útokům určitých patogenů.
Aleš Pečinka

„V průběhu šlechtění bylo hlavní zaměření na výnos. A protože nástroje byly omezené a metody jednodušší než dnes, tak nebylo možno kontrolovat velké množství znaků, které jsou pro dnešního zemědělce důležité.“

„Řada dnes pěstovaných plodin má velmi omezenou variabilitu v dědičné informaci a to je činí náchylnými k útokům určitých patogenů nebo ke změnám podmínek růstu jako sucho nebo extrémní vlivy počasí.“

Čtěte také

Po půdě chceme mnoho. Málo do ní ale vracíme, tvrdí půdní mikrobiolog Šimek

Proto je možné pomocí technik editace genomů upravovat genom tak, aby například plodiny byly odolnější vůči houbám a plísním, což může vést k mnohem větším výnosům.

„Třeba v případě pšenice se už podařilo vyšlechtit odrůdu, která je odolná vůči houbovému patogenu, a přitom tato změna nemá dopad na výnos,“ popisuje konkrétní úspěch genetické editace Pečinka.

Podle něj jde o velký průlom, protože genom pšenice je velmi složitý a v rámci klasického šlechtění je velmi těžké ho pozměnit, aby se dosáhlo kýžené změny.

I u nás by bylo možné využívat lokální znalosti k tomu, abychom vyvíjeli plodiny šité na míru českému prostředí.
Aleš Pečinka

„U větší odolnosti vůči suchu výzkum také probíhá, ale jde o velmi složitý znak, který není řízen jediným genem, takže je nutno měnit dědičnou informaci postupně v mnoha různých genech a navyšovat odolnost této plodiny.“

„Tento výzkum ale neprobíhá v Evropské unii, nýbrž v jiných zemích světa,“ připomíná biolog. „Takže ve chvíli, kdy dojde k povolení pěstování takových plodin v Evropě, tak nebudeme využívat evropské patenty a inovace, ale budeme si je nakupovat v zahraničí.“

Čtěte také

Zdraví prospěšný chmel? Na změně jeho genetického kódu pomocí nůžek CRISPR-Cas9 pracují čeští vědci

S geneticky upravenými plodinami a třeba právě s otázkou patentů také souvisí řada dalších právních a socioekonomických problémů, které nejsou dořešeny. „Jedná se o nesmírně složitý problém a je potřeba nastavit systém velmi citlivě a promýšlet i tyto dopady.“

Stran budoucnosti je ale genetik prý optimista. „Po světě vzniká spousta startupů, které se zaměřují na editaci vlastností lokálních plodin. Pro globální hráče bude vždy zajímavé mít několik plodin používaných celosvětově, například kukuřici nebo pšenici.“

„Ale i u nás by bylo možné využívat lokální znalosti k tomu, abychom vyvíjeli plodiny šité na míru českému prostředí,“ shrnuje výhledy genetické editace v zemědělství Aleš Pečinka.

Poslechněte si celé Studio Leonardo. Moderuje Daniela Vrbová.