Eva Turnová: Víc basy do odposlechu
Události kolem výbuchu ve Vrběticích ve mně okamžitě vyvolaly vzpomínky na koncertování s kapelou Plastic People v Rusku z doby před patnácti lety. Celý výlet do země, kde zítra znamená včera, jsem vnímala hodně surreálně. Jednak proto, že na každém kroku číhala připomínka naší totalitní minulosti, a jednak proto, že dodnes nevím, zda nemám ruské kořeny. A k tomu všemu byl Halloween.
První koncert se konal v Nižném Novgorodu, pět hodin z Moskvy vlakem. Do poslední chvíle nebylo úplně jisté, zda vůbec do vlaku nastoupíme, protože saxofonista si začal na nádraží plném milicionářů prozpěvovat svou oblíbenou píseň „mama, ja ljotčika ljublju“.
Při nástupu do vlaku, který pravděpodobně pamatoval ještě cara, jsme museli ukázat pasy. Během jízdy jsme pozorovali zrezlé odstavené vlaky lemující krásnou ruskou krajinu.
Čtěte také
Když jsme dorazili do klubu v Nižném Novgorodu, šli jsme si prohlédnout výstavu na téma gulag v předsálí klubu.
Na většině snímků byly mělké díry, kam ženy cestou z lágrů do lomů schovávaly svoje děti, aby jim neutekly. Často se stávalo, že je cestou zpátky našly zmrzlé. Stáli jsme před fotkama jako opaření, říkali jsme si, jak teď máme hrát… zároveň kolem nás už procházeli do sálu posluchači oblečení v halloweenském stylu, většina místních krasavic zvolila masku zajíce s dlouhýma ušima.
Po výživném večeru jsme šli ulehnout do bývalého internátu. Ráno jsem otevřela okno ve třetím patře a přímo do očí mi hleděla několikametrová tvář sochy Lenina.
Odvrácená tvář Ruska
Čtěte také
Vlak z Nižného Novgorodu byl tentokrát luxusní, v každém kupé televize, koberečky a kulinářské speciality, a tak cesta s karafou vodky na stole v jídelním voze uběhla velmi rychle.
V Moskvě jsme hráli v podzemním klubu na Brestské. Nejdřív proběhla prohlídka futrálů, jestli v nich nemáme místo nástrojů zbraně. Po prohlídce začala zvukovka.
„Prosila bych víc basy do odposlechu,“ opakovala jsem větu, kterou obvykle zlobím zvukaře.
„Adpasléch něrabótajet,“ dovídám se a mám utrum.
Čtěte také
Koncert byl vyprodaný, sešlo se i hodně novinářů – Svobodná Evropa, dvě novinářky z Moskauer Deutsche Zeitung, redaktorka rádia Maják Dáša a hlavně majitel vydavatelství Sojuz, jenž projevil přání co nejdřív něco vydat. Vydařený večer jsme zakončili večeří v restauraci Duma a následným jamem s místními černochy.
Druhý den nás čekala návštěva ambasády.
„Můžem si tu někde zakouřit?“ ptáme se velvyslance.
„Jasně, běžte tamhle – to je jediná místnost, kde určitě není odposlech.“
„Co takhle poskytnout pár odposlechů hudebnímu klubu, aby se muzikanti slyšeli?“ zavtipkuju a rozjíždím small talk s číšníkem.
Čtěte také
„S obsluhou se nebavte, to jsou všechno agenti,“ šeptá mi do ucha zaměstnanec ambasády.
„No… doufejme, že dojdem do hotelu živý,“ laškujeme s kapelou cestou.
Druhý den posnídáme v kavárně s příznačným názvem Enigma, což byl přenosný stroj používaný k šifrování tajných údajů. Po snídani letíme domů.
Výlet byl plný neobyčejných zážitků a ta odvrácená tvář Ruska se dala přežít s vědomím, že se člověk po týdnu zase vrátí domů, kde zítra neznamená včera, ale zítra. I když… nevím, jak dneska.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
