Eva Turnová: Proud národní blbosti
Poslední dobou je častým tématem různých debat „šíření dezinformací“. Všichni víme, že je to téma velmi křehké a že spolehlivá informace pro jednoho může být naprostým úletem pro druhého. Zatímco v minulosti člověk víceméně tušil, jaký je zdroj článků v Rudém právu, dnešní každodenní kotlík zpráv, vyklopený na sociálních sítích, může leckomu zavařit hlavu.
Někdy si pro pobavení pustím na youtube kanál, který se jmenuje Proud národní hrdosti a má desítky tisíc shlédnutí. Postarší paní na něm informuje o tom, co se děje ve světě i u nás.
Čtěte také
Díky příjemné modulaci jejího hlasu mé poslouchání někdy přejde plynule do spánku, z něhož mě vytrhne nějaká absurdita. Jako například že se začaly vyrábět krémy z předkožek malých chlapců nebo že v letadle, které narazilo do Dvojčat, seděly makety. Aby se mi tyto informace příliš nezahnízdily v mozku, dávkuju si maximálně dvě zprávy za večer. Tady jsou ty včerejší:
„Jedině když začneme každý u sebe a nenecháme si dělat žádné testy, při kterých zavádějí do nosu čip, natož se nechat vakcinovat, můžeme svět zachránit před globálním elektronickým koncentrákem řízeným washingtonskými elitními bažinami. Pokud bychom navíc vrátili pomník maršála Koněva zpět, snad by se nad námi Rusko smilovalo a mohli bychom zase patřit do společenství, kde člověk člověku je bratrem. A ne vlkem.
Spojené státy se neodvratně rozpadají, a proto potřebují vyvolat válku s Ruskem, aby mohly dál drancovat ruské zdroje. U hranic se shromažďují armády NATO. Naštěstí Rusko sílí den ode dne, a tak by k něčemu takovému mohlo dojít jen, kdyby se ambasádě USA podařilo vyvolat v Rusku majdan, což se naštěstí nestane, protože v americké armádě a v NATO slouží homosexuálové, lesby a celá ta transgender neschopná pakáž.“
Žít zde ve hmotě
Tyto komentáře mají téměř vždy nějaké dada vyústění, a tak se ani vážně brát nedají. Mnohem děsivější je, když se začne podobným způsobem vyjadřovat někdo, koho znám osobně a kdo je jinak ve své profesi celkem konzistentní.
Čtěte také
A tak jsem se loni od svého známého dověděla, že: „Chřipka covid-19 je jen samočistící emise z našeho těla, která rozhodně nemá nakažlivý potenciál.“
Vzhledem k tomu, že moje samočistící emise neměla moc lehký průběh, skončila jsem na kapačkách, kam mi od známého přišla zpráva:
„Evi, kdo má zemřít, tak zemře díky tomu, že v sobě nic nezměnil, nebo jen málo. Kdo to vybalancuje a uvědomí si, kde se vychyluje, tak se uzdraví... Ty to dáš!“
Těžko říct, jestli jsou to lidé porouchaní nebo nějak nenaplnění, a tak snadno propadnou dojmu, že pronikli do problematiky života a smrti a ve jménu lásky musí své poznatky nutně předávat ostatním. To, že se v jejich teoriích objevují rozpory, vůbec v té smršti přesvědčování nevnímají.
Když se stejný známý dověděl, že mi právě zemřel bratr, hned láskyplně zareagoval:
Čtěte také
„Evi, příčiny, proč někdo tímto způsobem odchází, mohou být různé… například, že pro daného člověka je těžké žít zde ve hmotě, na této krásné Zemi. Sama si odtuš, jak to měl tvůj bratřík. Kdyby chtěl, tak to rozpustí v lásce… no asi nechtěl…“
„Nestavíš se na kafe?“ navrhuju s nadějí, že bychom mohli rozhovor dostat zase do normálu.
„Nestavím. Letím na Kanáry, na letišti budou testovat a mohlo by to reagovat na tu tvou rýmu, chápeš…“
Chápu. Zlaté Rudé právo.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
