Eva Turnová: Zhá gér kou
Dívám se na covidovou mapu světa. Jednou ze zemí, které virus zvládají, je bezpochyby Tchaj-wan s celkovým počtem devět mrtvých. Říkám si, jak se stane, že některá země je „best in covid“ a jiná se v něm utápí.
Tchaj-wan má od počátku výskytu viru svoji vlastní kapacitu výroby roušek a respirátorů, zvládl téměř na sto procent trasovat všechny nakažené.
Díky tomu všemu nebylo nutné uzavřít ekonomiku ani na den.
Čtěte také
Důvodem, proč se proti trasování pomocí mobilů nikdo nebouří, je obrovská důvěra, které se těší místní orgány, o čemž si my můžeme nechat jenom zdát.
Tchaj-wan to přitom nemá snadné. Čínský režim mu neustále vyhrožuje vojenskou okupací, což nezapomněl připomenout nedávným prohlášením, že „snaha o nezávislost znamená válku“.
Vzpomínka na jeden koncert
K Tchaj-wanu mám i osobní vztah, je to kouzelná země, kam jsme byli před lety s kapelou pozvaní zahrát na obřím festivalu v Tchaj-peji. Dva roky předtím jsem se pustila do studia čínštiny, a tak jsem zajásala, že ji budu moct vyzkoušet v akci.
Těším se, ale přece jen mám divný pocit z toho, že letíme do země, na niž míří sto čínských raket s atomovými hlavicemi.
Čtěte také
Na letišti nás čeká půvabná průvodkyně. Jmenuje se Miao a vypadá jako krasavice od Gauguina. Jsme hladoví, a tak zastavíme v tradiční restauraci, kde si dáváme hada v kotlíku. Obsluha kvituje mou snahu mluvit čínsky a vesele kolem nás kmitá.
Saxofonista chce pivo, objednávám tedy „píťjou“. „Já nechci pito, já chci alkohol!“ vykřikne.
Když nakonec v nápoji detekuje obvyklé množství alkoholu, uklidní se. Připíjíme na jeho šedesáté páté narozeniny, Miao mu hádá devadesát.
Večer hrajeme na festivalu, všichni nehnutě stojí a napjatě naslouchají, jako by rozuměli i textům, jsme pro ně asi pořád ještě neskuteční exoti.
Při klanění si rozčísnu čelo o balkón, ale díky všeobecné euforii mi to vůbec nevadí.
„Teče ti krev,“ říká Miao.
„Nevadí, nejsem žádná zagorka.“
Miao opakuje po mně: „Zhá gér kóu.“
Kdo ví, co to čínsky znamená, třeba něco jako „to bude dobrý“.
Den nato nás čeká koncert v prezidentském paláci na oficiální pozvání prezidenta. Je před volbami, rozhoduje se, jestli zvítězí Demokratická, nebo Národní, pročínská strana. Prezident je demokrat, jmenuje se Čchen a zná se s Havlem. Havel mu po nás poslal knížky, mám mu je předat, průvodní slovo jsem se tedy nazpaměť navrčela v čínštině.
„A proč Václav taky nepřiletěl?“ zaskočí mě Čchen.
„Protože se nenaučil na nic hrát,“ zaimprovizuju a prezident se culí.
Následuje koncert, snažím se ohlašovat jednotlivé písně; vím, že Tygr se řekne „mama huhu“, ale jiný tón změní význam na „propadák“.
V buddhistickém paláci všichni nad vzniklou slovní hříčkou kuckají smíchy.
Den nato je konference, kde vystupujeme jako velvyslanci demokracie. Jeden po druhém máme odpovědět na otázku, co bychom radili Tchajwancům, aby se dokázali osvobodit.
Odpovídám, že Češi nejsou moc stateční. O to odvážnější je hrstka lidí, která se čas od času pro národ obětuje… a ten se k ní pak obrátí zády.
Český obchodní konzul se na mě mračí, Miao je nadšená. Saxofonista seanci ukončí větou: „For your freedom you have to fight,“ což druhý den vychází v palcových titulcích v plátku Taipei Times. Je nám jasné, že v Číně už si nezahrajeme.
Další den je rozlučkový, vyrážíme do kopcovité rezervace Yangmingshan Park.
Dojdeme k velké bílé soše. „To je paní Buddhová,“ řekne Miao a chce udělat hromadné selfie.
„Kdepak, já se těch bohyní bojím, že by mi mohly vzít zbytek potence,“ vzdoruje saxofonista.
„Potenci ti berou ta kvanta píťjou,“ řekne Miao přísně.
Odpoledne nám letí letadlo.
Jsme fakt smutní. „I will miss you,“ říkám Miao.
Miao odpoví: „Zhá gér kóu“.
Taky doufám, že to bude dobrý a že nezávislost neznamená válku.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Související
-
Eva Turnová: Virvál na planetě Turnová
Stejně jako máme my pocit, že planeta Země nám patří a můžeme s ní nakládat po svém, mají možná i bakterie a viry tentýž pocit, když nám svými aktivitami podlamují zdraví.
-
Eva Turnová: Stáří
Jdu ulicí Milady Horákové a uvědomuju si, že venku ubylo starých lidí. „Ohrožená skupina“ je doma v izolaci a já jsem jim, po měsíci polehávání, mnohem blíž než jindy.
-
Eva Turnová: Výměna manželek
Zimní čas se trochu vleče a já ze zvědavosti klikám na pořad Výměna manželek. Třeba pochopím, proč je u nás tak populární.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
