Babičky očima vnoučat. Staříci vzpomínají na moudrost a rady svých bábinek z minulých staletí
Milující, pracovitá, zásadová, moudrá. Anebo také nedůtklivá sedmihlavá saň? Ve vyprávění pamětníků ožívají babičky všech temperamentů a životních zkušeností. Od buditelských kruhů 19. století po skromné světničky, tam všude se rodila vnoučata, dnes už sami senioři. Vzpomínají na své dětství pod dohledem přísných i laskavých babiček i na jejich rady, které si odnesli do života a podle nichž se snažili, nebo naopak vůbec nesnažili žít.
Nebylo tehdy zvykem vydat se dál než do sousední vesnice. Místnost osvětloval slabý plamínek petrolejky a v domě žilo několik generací dohromady.
Taková byla každodennost světa před sto až sto padesáti lety, do které mohli nahlédnout badatelé Historického ústavu Akademie věd. Vyzpovídali dnešní seniory a posbírali kytici příběhů o životě za Rakouska-Uherska a první republiky, který žily jejich babičky.
Tak třeba babička Anny Šmatové měla spoustu dětí a byla podnikavá. Vozila z Vídně sirotky a starala se o ně za výchovné od státu. Jedno z těch dětí jí ale podpálilo chalupu.
„Babičku Boženy Němcové jsme předčítali víckrát. Bábinka říkala: ,Já néso tak hodná a skromná babička – to snad ani néni možny. E dež jsme ledacos prožile sténě. A vidíš, tade na vobrázko, jak vona je milá a hezká‘,“ vzpomíná Věra Holubářová na svou krásnou a moudrou bábinku.
Naopak Babetta Bůvová získala slušné vzdělání a pražská studia trávila v rodině Františka Ladislava Riegera, kde poznala tehdejší kulturní elitu národa. Jiné babičky podlehly alkoholu, vnuky učily pít a komplikovaly svým potomkům život. A ještě jiné babičky pečovaly o svá vnoučata a vedly je ke skromnosti...
Všechny tyto příběhy můžete poslouchat po dobu osmi týdnů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
