Eva Turnová: Vesmírná telefonistka

14. srpen 2020

Kamarádka mi chtěla ukázat louku, kde by se chtěla jednou vdávat. Byla právě čerstvě rozešlá, navíc darovala krev, a tak zatoužila vyrazit na nějaké klidné místo.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Dorazily jsme do jižních Čech, kde se nachází louka s kruhem obřích menhirů, zvanými kromlechy. Líbilo se nám, že vedle kamenů je krabička, na které je jednoduše napsáno „vhoďte 30 Kč“, když tu se na kole přiřítila žena v šusťákovce, s ledvinkou plnou vstupenek a prospektů. Nabídla nám krátkou meditaci na dodání energie. Přikývly jsme.

„Stoupněte si na vstupní místo kruhu a pozdravte se s kameny.“

Čtěte také

„Čauky kameny,“ vyhrkly jsme dvojhlasně.

„Až ucítíte, že vás kameny táhnou do středu, vejděte.“

Po delším čekání to nevydržela: „Tak tam jděte třeba vy,“ ukázala na Sabinu.

Jenže zavál vítr z nedalekého prasečáku, který Sabině ve vteřině zničil vidinu svatby v létě, a navíc se jí podlomila kolena poklesem tlaku z dárcovství.

Paní Sabinu změřila kusem klacku.

„Zdá se, že vás kameny nepřijaly.“

Pomalu ji rentgenovala od hlavy směrem dolů, a když byla u pupíku, vykřikla: „Panebože, slečno, vždyť vy nemáte žádnou energii! Jestli chcete, můžu vám ji dodat z vesmíru.“

„Co vlastně děláte za práci?“ chtěla jsem odlehčit situaci.

„Jsem telefonistka mezi vesmírem a kamenama,“ řekla šusťáková a dál sjížděla Sabču.

Eva Turnová

„Postavte se mi mezi Kočičí oči a Mága,“ ukázala Sabině na trojici kamenů a po chvíli prohlásila: „Nutně potřebujete naši několikahodinovou keltskou meditaci v chůzi za šest tisíc.“

A tak jsme radši zašly na plzeň, která nám – místo kromlechu – vlila do žil energii a do srdcí útěchu.

Autorka je spisovatelka a rockerka

autor: Eva Turnová
Spustit audio

Související