Eva Turnová: Bezmasá krkovička

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pečená krkovice podle Jardy Hypochondra
0:00
/
0:00

Můj přítel byl bezhraniční vegetarián. Což znamenalo, že hranice jeho vegetariánství byly jasně dané, ale mohly se kdykoli překročit. 

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Pěstovali jsme v kalíšcích obilí, místo záclon se na okně komíhaly sci-fi visuté záhony a pěstební kapsy, jejichž obsah Karel pravidelně zakapával speciálním roztokem. Navzdory promakané okenní plantáži mu to občas ujelo a slupnul bio rybu. Jednou dostal dokonce tak nezřízenou chuť na flákotu, že kvůli tomu o půlnoci vysklil výlohu řeznictví. 

Dvakrát ďoubnul do uheráku a zklamaně mi šel zavolat z nejbližší budky,  že se stává frutariánem, zatímco v pozadí houkaly sirény policejních vozů. 

Když nás domácí zátiší s řeřichou nudilo, zašli jsme občas do bufetu na Národní třídě. Jednou jsme stáli v dlouhé frontě a neměli jasnou představu. Jeho průsvitný obal mě dojímal. 

Jak do něj vpravit kus pořádnýho masa, aniž by se ošíval z konzumování „čtyřnohých kamarádů“? Zkusím to navlíknout přes rybu.

„Tak co si dáš?“ zeptal se mě. 

„Smaženou krkovičku.“ 

„Co to je?“ 

„To je chorvatská ryba z oblasti Krku.“ 

„Rybu bych si výjimečně dát moh.“ 

„Tak běž první a objednej si.“ Snad to nepraskne. I když prodavačka byla vostrá, kdo se hned nevymáčk, měl smůlu. 

„Tak co to bude, pane?“ sykla hydra. 

„Jednu tu krkovičku.“ 

„S vokurkou?“ 

„Okurku k rybě?“

„Vy jste chtěl rybu?“ 

„Samozřejmě.“ 

„Takže rybu, ne krkovičku?“ 

„Ano, rybu. Takže krkovičku.“ 

„Tak rybu, nebo krkovičku?!“ 

„Rybu z Krku!“ 

„A ven! Co si dáte vy, slečno?“ přejela mě ostrým pohledem.

„Já si dám roštěnku.“ 

„Výborně. S vokurkou?“ 

„K rybě na roštu?“

Ten den jsme měli půst.

Autorka je spisovatelka a rockerka