Eva Turnová: U mileniálů
Moje dcera mě pozvala ještě s kamarádem na oslavu Silvestra mezi své vrstevníky. „Super. Konečně se ukáže, že mileniálové a boomeři mohou koexistovat i v takový den, jako je přelom roku,“ říká Martin cestou na novoroční mejdan.
„Jaký mileniálové?“ ptám se.
„To je generace dětí, co se narodily po roce 1984.“
„A čím se vyznačujou?“
„Sebestředností, nízkým sebevědomím, což díky filtrům na appkách umí dočasně maskovat. Ale bohužel neumí navázat hlubší vztahy. Uvidíš, jak v noci budou lítat esemesky, stačí napsat deseti kámošům čau čau čau, a když přijde aspoň jedna odpověď, hladina dopaminu se prudce zvedne. Ale ten děs, když nepřijde žádná odpověď…“
Čtěte také
„A my jsme teda boomeři, jo?“ ptám se.
„No jasně, my jsme ještě žili v reálným světě, oni žijou okamžikem. Jenže všechno nemůžeš mít hned, na lásku a radost prostě žádná appka není.“
„Ale prosím tě, nepřeháněj, tihle naši mileniálové jsou v pohodě, všichni mají na rozdíl od nás dlouhodobej vztah, pěkně to večer rozjedem,“ řeknu.
„Hlavně je ale nepoučuj. To bys byla takzvanej ‚OK, boomer‘. Neuč je mluvit břichem, nehraj jim na kytaru Dolů až k starému molu a neukazuj, jak tancuje Chýlková, slibuješ?“
„Neboj, já je naopak zklidním. Budu influencerka mileniálů.“
Čtěte také
„A neříkej jim tak!“
„Jasně.“
Dorazili jsme na místo. Otevřel majitel bytu.
„Dobrý den, já jsem Milan.“
„Milan? Takže vlastně milaniál.“
„Pojďte dál…“ řekl Milan.
V kuchyni sedělo několik sympatických třicátníků, na stole spousta jídla.
„Pardon, my teda přinesli jenom pití,“ řeknu, „to je síla zvyku, ve vašem věku jsme na Silvestra jídlo moc nepoužívali. A touhle dobou už jsme pěkně řádili“.
Čtěte také
„A co jste třeba dělali?“ zeptal se Ferda.
„Tak různě, blbli jsme… kdybyste chtěli, naučím vás mluvit břichem, ale pozor, musíte říkat místo ‚b‘ ‚d‘, takže ‚dobrý‘ je vlastně ‚dodrý‘. Dodrý den! Jé vy tady máte kytaru, tak já vám zazpívám takovou legrační trampskou písničku.“
Po prvním refrénu se jeden po druhém postupně vytratí do kuřárny.
Dopiju lahev prosecca a pokračuji v produkci. Za chvíli jsou všichni zpátky.
„Aha, vy ještě zpíváte…“ řekne mladík a vycouvává.
„Ano, jsem totiž zpěvačka. Ale můžeme si pro změnu zatrsat, takhle tančí třeba Chýlková.“
Po pár taktech jsem zase sama. Vyrazím tedy do kuřárny, kde stojí všichni v kouřové cloně.
„Nechci poučovat, ale pojďme si dát předsevzetí, že nebudete tak strašně moc kouřit.“
„OK, boomer,“ řekne někdo.
Konečně jsme všichni pohromadě, i když není nikdo vidět. Pomalu se blíží půlnoc. Otočím se na postavu zahalenou v dýmu:
„Prosím tě, můžeš vzít můj mobil, napsat ‚čau‘ a dát ‚poslat všem‘?“
„Jasně, pošlu, nedojte, to dude dodrý.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
