Eva Turnová: Šotek
Každé léto jsme s mámou trávily v chatičce zahrádkářské a ovocnářské kolonie na Trojském ostrově, protože Praha na nás byla moc dusivá a tíživá. Hlavní město vychrlilo podobných typů mnohem víc, a díky tomu jsme s ostatními dětmi na ostrově vytvořili slušnou partu a zažívali spoustu dobrodružství.
Podplouvali jsme šífy v průplavu a prozkoumávali katakomby Trojského zámku. Normální jména jsme nepoužívali, volat na sebe Láďo a Evo, klesli bychom na úroveň reálných venkovanů.
Čtěte také
Můj kluk byl Šotek, protože byl menší než já. Já byla Žiri, pak Mentoš, Hulič a Kartáč. Zásadní byly Šotkovy časté návštěvy pražských kin, které měnily charakter našich nicků.
Poté co zhlédl „Alenku v říši divů“, stala se z Žiri Miri, z Mentoše Kloboučník, z Huliče Houseňák a z Kartáče Nádherňák. Sotva jsme si na nová jména zvykli, dorazil Šotek v boxerkách z filmu „Zuřící býk“, a tak naše jména dostala indiánský švunk.
Já byla Síťovaná žirafa, z Houseňáka se stal Valící dým, z Nádherňáka Chodící záře a z Kloboučníka Šílený duch. Navrhla jsem pro Šotka Zlého skřeta za tu Síťovanou Žirafu, ale dělal, že neslyší.
Pak přišla voda
Časem se naše identity točily podle toho, na co Šotek sehnal lístky. Naposledy vyjel ze Stromovky a tvářil se jako Costner. Z Šotka se stal „ten, který tančí s vlky“.
Čtěte také
Zbývající přezdívky už nám nerozdal, protože se stal „tím, který navždy odešel“.
Všechny chatky vzala během velkých povodní voda, ale hru přezdívek hraju dál aspoň v hlavě. Někdy si říkám, že možná právě ta hra na přezdívky byla přípravou na budoucnost, kde si lidé znovu dávají jména – tentokrát jsou to ale spíš masky, značky nebo hesla. Jen ty filmy už vybírá někdo jiný.
Nejvíc mě po Šotkovi ovlivnil „ten, který založil Umělé lidi z vesmíru“ a „ten, který věřil, že pravda a láska zvítězí“.
V současné době jsme všichni smýkáni „tím, kdo věří, že svět je jeho dača“, a „tím, který staví zeď a zapomněl, že sám odněkud přišel“.
Chtělo by to Šotka s nějakým novým filmem...
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
