Eva Turnová: Roráty
Předávání našeho bytu vyšlo na konec roku. O svátcích se stejně šúruje, a tak prostě vysmýčím až do vyprázdnění objektu.
Z vánočního období slavíme hlavně slunovrat, kdy se příroda na chvilku nadechne a přepne do šetrného módu a místo stromečku si vystačíme s adventním věncem. Jelikož Johanka v té době krmila klokany na opačném konci planety, zbyla výroba na mně.
Čtěte také
Ovětvit korpus, aplikovat svíčkové bodce, věnec posázet skrojky suchých citrusů a přihodit pár slaměných cetek. V den slunovratu zapálím poslední svíčku a dám se do finální fáze úklidu, spokojeně popíjejíc vaječňák.
Volá dcera. „Co děláš?“
„Zpívám si roráty,“ nezpívám, ale chci znít zajímavě.
„Co to je?“
„Stará adventní píseň, sestavená podle textů různých proroků.“
Prorok a retuš
„Aha, a jinak?“
„Jinak se mám krásně, sedím v prázdným obýváku a z kuchyně sem skrz dveře prosvítá nádherná záře.“
Čtěte také
„Jaká záře?“
„Nevím, asi vánoční, nebo od sluníčka.“
„Mami, dneska tam prej máte hnusně.“
„To jo, ale naše kuchyně je prostě zalitá světlem.“
„Můžeš se tam podívat?“
Otevřu dveře a vidím, že nad kuchyňským stolem tančí metrový plamen. Oheň rázně uhasím, uprostřed stolu je vypálený kruh. Volám Johance.
Čtěte také
„Mami, ten stůl je drahej, nějak to zaretušuj.“
„Domácí je věřící člověk, to mu nemůžu udělat.“
„Vzpomeň si, jak tě ždímal kvůli každý blbosti. Dej retuš a když to nevyjde, vytáhni na něj nějakýho proroka.“
Vsypu do černé díry ve stole zbytky různých druhů mejkapu, uhladím a rafinovaně přehodím ubrus. Vždycky, když se snažím něco ututlat, ztuhne mi čelist, takže stejně všechno praskne.
Přichází majitel: „Tak co, jak to jde?“
„Výborně,“ řeknu a tvářím se jako upír z Nosferatu.
Čtěte také
Majitel znalecky přejede místnost a utkví pohledem na ubruse.
„Shořel vám věnec, co? Nejste sama, bude to šest tisíc. Ukažte? Co jste to tam napatlala?“
„Tónovací brokátové perly. Vhodné pro každou pleť,“ vyjede ze mě.
„Pro každou? Nemám ještě dárek pro ženu. Jak dlouho to vydrží?“
„Je to přibližně pro rok.“
„Prorok? To beru.“
S pudřenkou navrch přestal dělat ciráty, a nad děravým stolem pak střihli jsme si roráty.
Autorka je spisovatelka a rockerka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
