Eva Turnová: Kvanta manýra
Profesor jaderné a kvantové fyziky Jan Rak říká, že svět každého z nás je rafinovaná iluze.
Existují pouze subjektivní vesmíry, které vytváříme tím, na co soustředíme svoji pozornost. V praxi by to mohlo fungovat tak, že ovládnutím svého myšlení člověk začne vyzařovat úplně jinou realitu, než když si bude pořád jenom stěžovat.
Čtěte také
Vytvořit si vesmír, ve kterém je člověk jediným pozorovatelem, mi připadá proveditelné, jakmile tam ale začnou přibývat další bytosti, projeví se, že každý realitu vnímá úplně jinak. Nakvantovat odstoupení premiéra rozhodně nebude taková brnkačka, jako hodit se do pohody.
Zkusím se pro začátek udržet dlouhodobě v neutrálním modu, sama se sebou v harmonii.
Začnu předvánoční nízkopodnětovou návštěvou u obuvníka, mám rozseknoutou kozačku, navíc mi dal nedávno do obou bot zipy, které dlouho nevydržely, tak ho jemně vykrákám.
Lepší než iksáky
„Á dobrý den, vy jste tu ale dlouho nebyla,“ pozdraví shoeman rozšafně.
„Dobrý den, mám díru na špičce boty.“
„Ukažte,“ zaloví v kozačce. „No jo, dlouhej palec, nevostříhanej nehet.“
Čtěte také
„Co, prosím?“
„Říkám, že máte dlouhej palec a na něm nevostříhanej nehet.“
„To těžko, šlápla jsem asi na sklo.“
„Nártem, jo? Kdepak, podšívka je nadranc, může za to nehet.“
„Aha,“ hypnotizuju klíčenky a snažím se nevypadat dotčeně.
„Ještě něco?“
„Ještě zipy, loni jste tam dával nový a už jsou zas rozjetý,“ provalím svou křivdu.
Čtěte také
„No jo, když o sebe šoupete nohama, projděte se mi tady. Vždyť to říkám, chodíte jak lyžař. Ještě vás to táhne na jednu stranu, takže budete mít stoprocentně sešláplou pravou podrážku.“
„To mám z basy.“
„Jáchymov, co? Haha. Teď vážně, je to sešmajdaný fest, máte trošku nohy do ó, ale furt lepší než iksáky.“
Bože, pomoz mi změnit téma, doluju harmonii z vesmíru.
„Kdy to bude hotový?“
„Za tejden, mám tu kvanta bot.“
Čtěte také
„Neříkejte to!“
„Co nemám říkat? Vy jste ale citlivka.“
„Brousíte nože?“ řadím verbální neutrál.
„Brousím, ale u vás nevím, nevím, je to bezpečný, když tak na vás koukám?“
„Tak já jich příště pár donesu.“
„Doneste radši kytaru, něco mi zabrnkáte, ale žádný chmury.“
„A co byste rád?“
„To je jedno, třeba tu latinu od Štědroně. Kvanta manýra.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
