Eva Turnová: Knír
Několik let jsem pracovala jako tlumočnice na Barrandově. Překládala jsem hlavně rekvizitářům, a i když to nebylo často, vytvořila jsem si k barrandovskému studiu silnou vazbu.
Proto mě napadlo, že si na křest své knihy Netopýr na Barrandově vypůjčím masku netopýra, kterou měl na hlavě čaroděj Vigo z filmu Arabela. Po letech se podívám na místo, se kterým mě spojuje spousta zážitků.
Čtěte také
S vedoucí rekvizit se srdečně pozdravíme a krátce poklábosíme.
„Skočte si pro masku do fundusu, víte, kde je,“ mrkla na mě spiklenecky.
„Vím, však jsem se tu něco nachodila…“
Vyběhnu do prvního patra a najdu masku čaroděje Viga. Na první pohled je jasné, že to není pravá maska, ale nepovedená imitace.
Jde vám o stovku?
Sejdu dolů.
„Vemte si to i s hlavou, je to na ní připíchnuté špendlíčkem, aby to nesjíždělo dolu. A nechcete taky Vigův plášť? Víte, kde jsou pláště…“
Čtěte také
„Vím, však jsem se tu něco nachodila…“
Plášť aspoň vyrovná trapnost masky. Vyběhnu schody, beru polystyrénovou hlavu s maskou, desetikilový plášť, loučím se a odcházím.
Večer byl fajn, i když maska sjížděla na zem, protože na živou hlavu se připíchnout nedala. Plášť zůstal nedotčen.
Ráno vyrážím na Barrandov.
„S díky vracím, moc jsme si to užili.“
Čtěte také
„Tak běžte zaplatit půjčovné do pokladny.“
Říkala jsem si, že ze staré známosti to bude gratis, ale pár korun mě nezabije.
„Tisíc sedm set,“ sykne paní pokladní.
„Cože?“
„Dva dny půjčovného plus čistírna.“
Jdu za známou.
„Že jste to vy, tak vám napočítáme jen jeden den. A věci pak vraťte do expedice, víte kde.“
„Vím, však jsem se tu něco nachodila,“ řeknu unaveně.
Čtěte také
Dávám věci v expedici na pult a mířím k východu.
„Moment! Kde je knír?“ ozve se žena za pultem.
„Knír k tomu nebyl,“ bráním se.
„Ale nepovídejte, k téhle rekvizitě patří knír, ještě jsme se o tom s kolegyní bavily,“ vede si svou žena.
„Že jste se o tom bavily neznamená, že tam byl.“
„Náhrada kníru stojí stovku. Jde vám o stovku?“
„Ne o princip,“ řeknu, vypláznu stovku a odcházím k autu.
Tisíc korun za fejkový kostým jim byl málo.
Sedám do auta a postupně zvažuji i možnost, že na mě nechtěli vydělat, paní prostě jen umanutě lpěla na své představě o tom, že Sovák v Arabele měl kromě masky i knír. Ale tady rozhodně nebyl. Příště si rekvizitu vyfotím. Jestli vůbec bude nějaké příště, protože vazba na Barrandov pro mě právě ztratila své kouzlo.
Domů přijedu rozmrzelá, ještě mě celou cestu škrábala do stehna výztuž ze sedadla. Vyndám klíčky ze zapalování a vstanu. Na sedadle pode mnou leží zkroucený drátěný knír.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
