Eva Turnová: Cesta člověka
K narozeninám jsem dostala knihu od Martina Bubera Cesta člověka podle chasidského učení. Je to filozofická esej přibližující učení chasidů prostřednictvím dialogů cadiků – spravedlivých mužů – s jejich učni.
Podle chasidského učení je podstatné začít u sebe a nestarat se o nic jiného než tento začátek, ale zároveň se sám sebou příliš nezaobírat, přestat se vnímat jako střed světa.
Čtěte také
„Aby člověk dokázal tuto velkou věc, musí se nejprve prodrat od ruchu svého všedního života k svému Já, musí najít sám sebe, ne sebevědomé já egocentrického individua, ale hluboké Já se světem soucítící bytosti, čemuž ovšem odporují všechny naše zvyklosti.“
Jsem příběhy chasidů úplně pohlcená, jen občas mrknu, co je nového v mém virtuálním světě. Vždycky když čtu nějakou knihu, dostanu v souvislosti s ní i příhodnou lekci. A tak mi přišel mail: „Máte strašně votravnej hlas, vaše glosy jsou nejvíc trapný a zbytečný kecy, co musím každej pátek poslouchat v rádiu. Nikoho nezajímá tvůj život, káčo.“
Já vás mám rád veselý
Chtěla jsem odpovědět, že pan xxx si může dát v pátek voraz a rádio vypnout, ale na konci mailu stálo výmluvné: „Neodpovídejte!“
A co na to cadik? Říká: „Konfliktní situace mezi člověkem a jinými jsou jenom následky rozporů v jeho vlastní duši. A tak se svými rozpory problábolíme své konfliktní situace a odevzdáme jim nad námi moc, až nás úplně zotročí.“
Čtěte také
V další kapitole se píše: „Každý má ctít tajemství duše svého bližního a nevnikat do něho s nestoudnou zvědavostí.“ Hned dostanu příslušnou lekci v podobě komentáře v databázi pod mou knihou:
„Turnová pořád píše o tom, jak hrála v Plasticích, ta kdyby mohla, nastrouhá Plastiky i psovi do žrádla.“
Tenhle komentář mě na rozdíl od prvního pobavil, možná i proto, že Plastiky bych do psího žrádla klidně nastrouhala. Jen jednoho bych nechala vcelku. Je jím vršovický cadik, který mě vždycky něčím mile překvapí. A tak mu volám:
„Proč vlastně tolik piješ?“ zeptám se jen tak nazdařbůh.
„To ti hned vysvětlím. Když pít přestanu, tak se mi během delirií sčítaj a zúročujou všechny chyby a hříchy, na který jsem třeba jenom pomyslel. Navíc jsem měl dneska sen, že jsem se procházel v nebi. Byl tam bordel, všechno nedodělaný, strčil jsem do toho a sesunulo se to. Najednou se zjevil Bůh, a tak mu říkám: „Hele, já mám poslední dobou pocit, že furt stoupáme po žebříku, kterej nikam nevede, a tak dost piju.“
A Bůh na to: „To je úplně v pořádku, já vás mám rád veselý.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
