Eva Turnová: Sledovanost
„Co teď děláš?“ ptám se kamaráda kytaristy.
„Hraju na ulici.“
„A kolik tě poslouchá lidí?“
„O to dneska vůbec nejde. Jde o to kvalitně to nahrát a prodat na sítích. Sledovanost, chápeš.“
Termín „sledovanost“ čím dál víc proniká do našeho slovníku a mění svou dřívější konotaci. Když byl někdo za starého režimu sledovaný, měl to „hodně blbý“. U některých jedinců dokonce důsledky sledování přerostly v paranoiu, která trvá dodnes.
Čtěte také
Sledovaní byli deklasováni na takzvané „objekty“, známá je hláška z doby, kdy Václav Havel vcházel do svého domu, což sledující pracovníci StB komentovali větou: „Objekt vchází do objektu.“
Žít v co největší anonymitě byl tenkrát základ. Největší noční můrou pro nás byla povídka od Raye Bradburyho, ve které jsou všechny stěny zároveň velké obrazovky, které na člověka mluví. „Už bys měl vstávat, udělej si čaj, vysprchuj se a mazej do práce.“
To se postupem času změnilo. V dnešní době je sledovanost naopak žádoucí.
Sledovat sám sebe
Podívala jsem se na kamarádův záznam a zjistila, že má desetitisíce shlédnutí. Začala jsem zkoumat, co má sledovanost nejvyšší.
Čtěte také
Jsou to většinou dokumenty, jak někdo neznámý něco dělá: dítě jí oběd, hraje si, dospělý staví srub nebo klouzačku do podzemního bazénu. Padesát milionů shlédnutí má už sofistikovanější série dokumentů „Primitive boy“ s podtitulem „jak přežít v deštném pralese“, kde dva malí kluci předstírají, že se ocitli v džungli a snaží se přežít.
Skočí do potoka, kde okamžitě chytnou dvě stejné ryby, najdou ohniště, vedle kterého se náhodou povaluje pánev a miska s marinádou. Ryby si pak opékají, poskakují kolem ohně, vydávají neartikulované zvuky a občas se zakření do kamery. Zbytek dokumentu jedí.
Proč ne, Andy Warhol taky natočil film, kde se šest hodin spí.
Čtěte také
Jenomže z tohohle filmu je jasné, že kluci to nedělají z radosti, ale proto, že jejich tátové mají projekt.
Do placu se dává všechno, co přitáhne pozornost, včetně vlastní složité životní situace.
Lidé už se ani nemusí hlásit do Výměny manželek nebo pořadu Prostřeno, ale reality show si vytvoří rovnou doma. Známá influencerka například předstírá, že opouští novopečeného manžela, ještě stále zamilovaný magnát spolkne návnadu, přijíždí s pugetem květin, dvojice na něj dělá dlouhý nos a virál je na světě.
Zeptala jsem se kamaráda, kterého sledování kdysi dotlačilo až do vězení.
„Máš někdy hrůzu z toho, že bys byl zase sledovanej?“
„Největší hrůzu mám z toho, že přijdu domů z hospody, vyjdu schody, otevřu dveře, vejdu do kuchyně a tam už budu sedět. A budu nucenej sledovat sám sebe, protože ty schody dolů, ty už nesejdu.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka