Estébácká akce Neptun měla zdiskreditovat západoevropské a světové politiky, popisuje historička. Pomocí falešných dokumentů o kontaktech s nacisty

„V bednách se našel archiv, který měl obsahovat seznam tajných spolupracovníků nacistů,“ popisuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historička Doubravka Olšáková.

Na 15. září 1964 svolali komunisti tiskovou konferenci, na které tehdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal údajný nález představil. Novináři tam byli přesvědčováni, že s přisluhovači nacistů spolupracovala i západoněmecká zpravodajská služba, která dokonce svých řad přijala bývalé nacisty.

Načasování nebylo náhodné, podle historičky totiž měla „začátkem května 1945 skončit lhůta o nepromlčitelnosti nacistických zločinů a tehdejší společnost štěpila otázka, jestli lhůtu prodloužit a nevrátit se k nacistické minulosti kritičtěji“.

Čtěte také

Léčitele a pátera Ferdu režim sledoval až do svého konce. Nikdy ho ale nezlomil, míní historik

Ze strany komunistického Československa ale nešlo pouze o tento zájem. „Protože sovětské straně vyhovovalo nechat nacistickou otázku otevřenou, a to co nejdéle to půjde. Tím totiž mohli v ,západním Německu‘ získávat další a spolupracovníky,“ vysvětluje historička. Nacističtí spolupracovníci, tedy ti skuteční, tak totiž mohli být vydíráni.

„Tiskovka měla obrovský ohlas a účastnili se jí zástupci všech významných světových agentur, zapojil se i Československý rozhlas, a to prostřednictvím zahraničního vysílání,“ říká Olšáková. Československá televize materiál zpracovala do pořadu Zvědavá kamera. 

Moskva si to hrála sama

Do této dezinformace ale bylo zataženo i samo Československo. Pravdu znali jen tehdejší prezident Antonín Novotný a ministra vnitra.

Čtěte také

Seriál 30 případů majora Zemana výrazně pokřivil naši minulost. Jak to politická propaganda dělává, naznačuje historik

„Ani Moskva nehrála s československou rozvědkou úplně čistou hru: jejich agenti tady působili už od počátku 60. let a snažili se shromáždit další informace o minulosti osobností, které na území státu žily. Moskva s předáním dokumentů dokonce dlouho otálela, pak je studovala i naše rozvědka – měli na to ale jen předvečer zveřejnění. Na některých záběrech je dodnes vidět, jak na některých materiálech zůstaly poznámky archiváře v azbuce.“

Zveřejněním údajného obsahu beden komunisti chtěli ovlivnit i volby v Rakousku, dokumenty měly být totiž už také ve Velké Británii, Francii a dalších státech. Toto téma bylo opravdu světové, nacismus si lidé ještě hodně pamatovali.

Klíčovými aktéry celé akce byli: Ladislav Bitman, který podle historičky „stál za celou operací. Dokonce ji připravil, protože byl uvedený i jako nálezce beden“.

Čtěte také

O natáčení 30 případů majora Zemana rozhodovalo vnitro. I režiséra vybral osobně ministr Obzina, říká historik

Pak to byl Antonín Šnejdárek, který po válce působil ve zpravodajských službách a pak byl na vojenské misi v Berlíně. V roce 1951 začal působit jako historik, o kterém se říkalo, že je mužem na špinavou práci prezidenta Novotného. „Ale do Československa dokázal přivézt Henryho Kissingera nebo Paula M. Dotyho,“ popisuje.

Po srpnu 1968 oba emigrovali – Šnejdárek do Paříže, Bitman do Spojených států.   

Na otázku pořadu, jestli zasáhla estébácká operace Neptun do světové politiky, historička Doubravka Olšáková odpovídá: „Rozhodně zasáhla. Ovlivnila totiž práci s politikou a zapomněním Evropy.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.