Eichmannův obhájce Servatius, bojovník v předem prohrané bitvě
Před 60 lety žil svět událostí mimořádného významu: soudním procesem s Adolfem Eichmannem. Mužem odpovědným za organizování masového vyvražďování Židů v letech 2. světové války. Eichmann se po konci války ukrýval, byl vypátrán v Argentině a v květnu 1960 unesen izraelskou tajnou službou. Hostem pořadu Portréty je právník David Kohout.
Soudní proces se odehrával po dlouhých letech, během kterých jakoby se na válečné zločiny zapomnělo. Svět žil studenou válkou, rozdělením na dva klíčové politické a ekonomické bloky a jejich soutěží.
Proces s Eichmannem byl za těchto okolností příležitostí podívat se s odstupem na to, co se vůbec v letech druhé světové války v nacistickém Německu dělo.
Čtěte také
Německá filozofka Hannah Arendtová napsala později o procesu knihu Eichmann v Jeruzalémě.
Zpráva o banalitě zla, ve které snažila ukázat, že holokaust nebyl prováděn morálně zrůdnými jednotlivci se sadistickými sklony, ale lidmi, kteří byli „jen děsivě normální“. Řadila mezi ně právě Eichmanna, o kterém se často mluví jako o „vrahovi od psacího stolu“.
Jen poslouchal příkazy? Bylo to jinak
Historikové ale tento výklad odmítají s tím, že Eichmann byl naopak velmi aktivním účastníkem vražedné mašinerie:
„Cestoval po celé Evropě, dohlížel na své podřízené, kontroloval je, popoháněl, inspiroval. Byl inteligentní, vnímavý a iniciativní,“ napsal před lety historik Jan Adamec, podle kterého Hannah Arendtová do značné míry přijala za svou argumentaci Eichmannova obhájce. Ten se snažil ze svého klienta udělat pouze pomyslné kolečko v mechanismu, který on neroztáčel – jen poslouchal příkazy shora.
Čtěte také
Eichmannovým obhájcem byl v Jeruzalémě německý právník Robert Servatius (1894-1983), člověk, kterého Arendtová ve své knize vylíčila jako neuvěřitelně zmateného a nechápajícího předkládané dokumenty.
Zcela odlišný názor na Servatia měl hlavní žalobce v procesu s Eichmannem Gideon Hausner. Jeho nedávno vydané paměti charakterizují Eichmannova obhájce jako velmi kompetentního a důsledného. Nejspíš právem.
Servatius už zastupoval některé nacistické důstojníky před Norimberským tribunálem. Eichmannovu obhajobu přijal na přání Eichmannových příbuzných, a jak sám říkal, pouze jako „profesionální povinnost“.
Právník David Kohout z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který o principech obhajoby Adolfa Eichmanna před lety napsal zajímavou studii, přiblíží v pořadu Portréty nejen osobnost Roberta Servatia, ale také jeho počínání před soudem, kde byl v zásadě v téměř beznadějné situaci.
Související
-
Lidické děti byly jediné konkrétní oběti jmenované v obžalobě Adolfa Eichmanna, říká historik
Lidice jsou symbolem tragédie z období 2. světové války. Jejich příběh ale neskončil, vypátrání nacistických zločinců trvalo léta. Jedním z nich byl Eichmann.
-
Eichmann zdaleka nebyl jen slepě poslušným úředníčkem, tvrdí...
Britský deník Daily Telegraph přináší recenzi anglického překladu německé knihy filozofky Bettiny Stangnethové Eichmann před Jeruzalémem aneb neznámý život masového...
-
Adolf Eichmann – dirigent konečného řešení
„V životě bylo pro mě nejdůležitější poslouchat rozkazy,“ napsal Adolf Eichmann ve svých pamětech. Snažil se tím zbavit viny za smrt 6 miliónů Židů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.