Eichmannův obhájce Servatius, bojovník v předem prohrané bitvě

26. srpen 2021

Před 60 lety žil svět událostí mimořádného významu: soudním procesem s Adolfem Eichmannem. Mužem odpovědným za organizování masového vyvražďování Židů v letech 2. světové války. Eichmann se po konci války ukrýval, byl vypátrán v Argentině a v květnu 1960 unesen izraelskou tajnou službou. Hostem pořadu Portréty je právník David Kohout.

Soudní proces se odehrával po dlouhých letech, během kterých jakoby se na válečné zločiny zapomnělo. Svět žil studenou válkou, rozdělením na dva klíčové politické a ekonomické bloky a jejich soutěží.

Proces s Eichmannem byl za těchto okolností příležitostí podívat se s odstupem na to, co se vůbec v letech druhé světové války v nacistickém Německu dělo.

Čtěte také

Německá filozofka Hannah Arendtová napsala později o procesu knihu Eichmann v Jeruzalémě.

Zpráva o banalitě zla, ve které snažila ukázat, že holokaust nebyl prováděn morálně zrůdnými jednotlivci se sadistickými sklony, ale lidmi, kteří byli „jen děsivě normální“. Řadila mezi ně právě Eichmanna, o kterém se často mluví jako o „vrahovi od psacího stolu“.

Jen poslouchal příkazy? Bylo to jinak

Historikové ale tento výklad odmítají s tím, že Eichmann byl naopak velmi aktivním účastníkem vražedné mašinerie:

„Cestoval po celé Evropě, dohlížel na své podřízené, kontroloval je, popoháněl, inspiroval. Byl inteligentní, vnímavý a iniciativní,“ napsal před lety historik Jan Adamec, podle kterého Hannah Arendtová do značné míry přijala za svou argumentaci Eichmannova obhájce. Ten se snažil ze svého klienta udělat pouze pomyslné kolečko v mechanismu, který on neroztáčel – jen poslouchal příkazy shora.

Čtěte také

Eichmannovým obhájcem byl v Jeruzalémě německý právník Robert Servatius (1894-1983), člověk, kterého Arendtová ve své knize vylíčila jako neuvěřitelně zmateného a nechápajícího předkládané dokumenty.

Zcela odlišný názor na Servatia měl hlavní žalobce v procesu s Eichmannem Gideon Hausner. Jeho nedávno vydané paměti charakterizují Eichmannova obhájce jako velmi kompetentního a důsledného. Nejspíš právem.

Servatius už zastupoval některé nacistické důstojníky před Norimberským tribunálem. Eichmannovu obhajobu přijal na přání Eichmannových příbuzných, a jak sám říkal, pouze jako „profesionální povinnost“.

Právník David Kohout z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který o principech obhajoby Adolfa Eichmanna před lety napsal zajímavou studii, přiblíží v pořadu Portréty nejen osobnost Roberta Servatia, ale také jeho počínání před soudem, kde byl v zásadě v téměř beznadějné situaci.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.