Dušan Hamšík – spisovatel, kterého semlela doba
Před rokem 1968 skvělý reportér a nadějný spisovatel – po roce 1968 jeden ze „zakázaných“ a nakonec spolupracovník Státní bezpečnosti. To byl osud Dušana Hamšíka.
Knížky, které vycházejí dodnes
Coby redaktor se přes Mladou frontu a Květy dostal v roce 1958 do Obrany lidu a Československého vojáka, kde působil do roku 1968. Tehdy i napsal knížky, při kterých naplno využil znalostí historie a schopnosti pečlivě vyhledávat v archivech: Bomba pro Heydricha (1963) a Génius průměrnosti (1967); ta byla věnována Hitlerovi.
Ve své době se staly bestsellery – a o jejich životaschopnosti svědčí, že se dočkaly dalších vydání po roce 1990. Na konci šedesátých let se Hamšík stal součástí demokratizačního procesu. Od února do května 1968 vedl Literární listy, které se výrazně pokoušely rozšiřovat omezený prostor pro svobodu tisku.
Podle Ivana Klímy ale výběr Hamšíka na post šéfredaktora neznamenal, že by mezi spisovateli byl nejprogresivnějším: „Věděli jsme, že jde o člověka, který byl dlouhodobě spojen s armádou – a bude asi přijatelný pro komunistické představitele, zatímco my v redakci si budeme moci psát podle svého. Tak to i bylo, Hamšík rozhodně nebyl hnacím motorem redakce.“
Co řekl, není dodnes jasné
Už v roce 1968 odešel Hamšík na Univerzitu Karlovu přednášet budoucím novinářům. Tam ho také zastihl nástup normalizace a v roce 1970 vyhazov. Následující léta prožil Hamšík v těžko vysvětlitelném rozdvojení: i když formálně ve svobodném povolání, nesměl nikde pod svým jménem publikovat.
Málo se ví, že knížku vzpomínek legendárního brankáře Ivo Viktora (Můj dres číslo 1) napsal ve skutečnosti Hamšík, spolupracoval i s Karlem Kachyňou na Zlatých úhořích, Smrti krásných srnců nebo Vlaku dětství a naděje. A podobně psal i pro Jaroslava Dietla. Publikoval v samizdatu, byť velmi omezeně.
Kolem Hamšíka, který se marně ucházel o možnost vydat knížku pod svým jménem, začala na počátku sedmdesátých let kroužit Státní bezpečnost. Nejprve jej sledovala a prověřovala, později zařadila mezi kandidáty tajné spolupráce – a nakonec se bez formálního závazku stal jejím agentem.
Měl přinášet informace o činnosti spisovatelů kolem Ivana Klímy a Ludvíka Vaculíka. Protože originály jeho hlášení se nedochovaly, není možné říci, zda a případně co zásadního Hamšík estébákům řekl. Oni sami ale hodnotili jeho zprávy jako kvalitní a čas od času mu za ně i platili.
Návrat do literatury
Vydání knížky Havárie na sklonku dne (1983), skvěle napsané fiktivní reportáže, sice Hamšíka vrátilo do oficiální literatury, na jeho osobní situaci se ale změnilo málo. Vleklá životní krize jej nakonec přivedla k rozhodnutí dobrovolně ukončit život.
Předávkoval se léky 22. listopadu 1985, nedlouho po pětapadesátých narozeninách. Jeho složitý životní příběh připomene posluchačům v pořadu Portréty literární historik Eduard Burget.
Související
-
Slíbili mu, že ho oběsí. Potom byl z Josefa Pavla ministr
„My vás oběsíme, ať se přiznáte, nebo ne,“ řekl vyšetřovatel StB v únoru 1951, když měl v ruzyňské věznici u výslechu bývalého náměstka ministra vnitra Josefa Pavla.
-
Elo Havetta. Talentovaný filmař, kterého zabila normalizace
V pondělí 3. února 1975 si Husák prohlédl nový obchodní dům Kotva v Praze a noviny psaly o Slovenském festivalu politické písně. Toho dne také zemřel režisér Elo Havetta.
-
Věra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď
Věra Šťovíčková-Heroldová byla v 60. letech silnou osobností rozhlasové žurnalistiky. Za mikrofonem prožila i týden po 21. srpnu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.