Dušan Hamšík – spisovatel, kterého semlela doba

12. červenec 2018

Před rokem 1968 skvělý reportér a nadějný spisovatel – po roce 1968 jeden ze  „zakázaných“ a nakonec spolupracovník Státní bezpečnosti. To byl osud Dušana Hamšíka.

Knížky, které vycházejí dodnes

Coby redaktor se přes Mladou frontu a Květy dostal v roce 1958 do Obrany lidu a Československého vojáka, kde působil do roku 1968. Tehdy i napsal knížky, při kterých naplno využil znalostí historie a schopnosti pečlivě vyhledávat v archivech: Bomba pro Heydricha (1963) a Génius průměrnosti (1967); ta byla věnována Hitlerovi.

Logo

Ve své době se staly bestsellery – a o jejich životaschopnosti svědčí, že se dočkaly dalších vydání po roce 1990. Na konci šedesátých let se Hamšík stal součástí demokratizačního procesu. Od února do května 1968 vedl Literární listy, které se výrazně pokoušely rozšiřovat omezený prostor pro svobodu tisku.

Podle Ivana Klímy ale výběr Hamšíka na post šéfredaktora neznamenal, že by mezi spisovateli byl nejprogresivnějším: „Věděli jsme, že jde o člověka, který byl dlouhodobě spojen s armádou – a bude asi přijatelný pro komunistické představitele, zatímco my v redakci si budeme moci psát podle svého. Tak to i bylo, Hamšík rozhodně nebyl hnacím motorem redakce.“

Co řekl, není dodnes jasné

Už v roce 1968 odešel Hamšík na Univerzitu Karlovu přednášet budoucím novinářům. Tam ho také zastihl nástup normalizace a v roce 1970 vyhazov. Následující léta prožil Hamšík v těžko vysvětlitelném rozdvojení: i když formálně ve svobodném povolání, nesměl nikde pod svým jménem publikovat.

Málo se ví, že knížku vzpomínek legendárního brankáře Ivo Viktora (Můj dres číslo 1) napsal ve skutečnosti Hamšík, spolupracoval i s Karlem Kachyňou na Zlatých úhořích, Smrti krásných srnců nebo Vlaku dětství a naděje. A podobně psal i pro Jaroslava Dietla. Publikoval v samizdatu, byť velmi omezeně.

Logo

Kolem Hamšíka, který se marně ucházel o možnost vydat knížku pod svým jménem, začala na počátku sedmdesátých let kroužit Státní bezpečnost. Nejprve jej sledovala a prověřovala, později zařadila mezi kandidáty tajné spolupráce – a nakonec se bez formálního závazku stal jejím agentem.

Měl přinášet informace o činnosti spisovatelů kolem Ivana Klímy a Ludvíka Vaculíka. Protože originály jeho hlášení se nedochovaly, není možné říci, zda a případně co zásadního Hamšík estébákům řekl. Oni sami ale hodnotili jeho zprávy jako kvalitní a čas od času mu za ně i platili.

Návrat do literatury

Vydání knížky Havárie na sklonku dne (1983), skvěle napsané fiktivní reportáže, sice Hamšíka vrátilo do oficiální literatury, na jeho osobní situaci se ale změnilo málo. Vleklá životní krize jej nakonec přivedla k rozhodnutí dobrovolně ukončit život.

Předávkoval se léky 22. listopadu 1985, nedlouho po pětapadesátých narozeninách. Jeho složitý životní příběh připomene posluchačům v pořadu Portréty literární historik Eduard Burget.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.