Slíbili mu, že ho oběsí. Potom byl z Josefa Pavla ministr

28. červen 2018
Josef Pavel

„My vás oběsíme, ať se přiznáte, nebo ne,“ řekl vyšetřovatel Státní bezpečnosti v únoru 1951, když měl v ruzyňské věznici u výslechu bývalého náměstka ministra vnitra Josefa Pavla. Jeho příběh je jedním z těch, ve kterých se myšlenka komunismu stala vírou, která jen nerada připouští pochybnosti.

Jeden z těch, kteří se nepřiznali

Josef Pavel (1908-1973) pocházel z chudých poměrů, hesla o sociální spravedlnosti jej přivedla v roce 1932 do komunistické strany. O tři roky později byl vyslán do Mezinárodní leninské školy v Moskvě. Když roku 1937 viděl ve filmovém týdeníku záběry mrtvých dětí ve španělské občanské válce, rozhodl se odjet bojovat do Španělska. Přes Francii a Alžír se pak dostal do Velké Británie a vstoupil do naší zahraniční armády.

Jaro 1948: Střídání stráží na Pražském hradě

Nově zvolený prezident Klement Gottwald, 15. června 1948

Na jaře 1948 došlo v Československu ke stabilizaci totalitního režimu. Proběhly první plně nesvobodné volby, byla schválena komunistická ústava a prezident Edvard Beneš byl nahrazen předsedou KSČ Klementem Gottwaldem.

V osvobozeném Československu postupoval ve strukturách komunistické strany, dva roky po válce už byl vedoucím tajemníkem branně-bezpečnostního oddělení KSČ. Neblahou roli sehrál v únoru 1948, kdy byl náčelníkem hlavního štábu Lidových milicí. Poté, co komunisté uchopili moc ve státě, aktivně se podílel na represivních opatřeních proti jejich odpůrcům.

Právě tehdy se ale také poprvé výrazně postavil proti stranické linii: v červnu 1948 odmítl podepsat rezoluci odsuzující představitele jugoslávských komunistů Tita. Jeho pád začal o rok později, kdy byl jmenován velitelem Pohraniční stráže, později přeřazen na národohospodářské oddělení ÚV KSČ a nakonec odeslán do stranické školy.

Tam byl zatčen a obviněn z přípravy atentátu na Rudolfa Slánského. Ani při brutálních výsleších se ke smyšleným činům nepřiznal a nakonec byl odsouzen k pětadvaceti letům vězení. Vytrvale si stěžoval na průběh vyšetřování i soudu a dosáhl propuštění – už v říjnu 1955. Pracoval pak řadu let v zahraničním oddělení Československého svazu tělesné výchovy.

Sny o reformě

Na Josefa Pavla si na jaře 1968 vzpomněl Zdeněk Mlynář, když se chystalo jmenování nové vlády Oldřicha Černíka. Pavel získal křeslo ministra vnitra a chtěl se pustit do reformy bezpečnostního aparátu. „Celé pražské jaro však byla jedna velká improvizace, jak 'seshora', tak 'zespoda'. Nemohlo to být jinak. Šlo o nesmírně dynamickou spleť různorodých procesů,“ řekl před časem historik Jiří Hoppe.

Ludvík Svoboda, Oldřich Černík a Alexandr Dubček v listopadu 1968

Pavlovy sny byly dalekosáhlé: pokusil se o reformu bezpečnostních složek, snažil se o změnu zaměření Státní bezpečnosti na ochranu před vnějšími nepřáteli státu, podporoval rehabilitaci obětí politických procesů i vznik organizace bývalých politických vězňů K 231, propustil asi padesátku nejzkompromitovanějších pracovníků bezpečnostního sboru.

Dlouho před 21. srpnem 1968 narazil Pavel na Moskvu: „Ti, které měl Josef Pavel z bezpečnostního aparátu odstranit, protože nebyli zárukou proti novým nezákonnostem, patřili často do sovětské agenturní sítě,“ píše Zdeněk Mlynář v knížce Mráz přichází z Kremlu: „Je proto pochopitelné, že velmi brzy byl Dubček vystaven tlaku Moskvy, aby se takovým nehoráznostem udělala přítrž. V této situaci se objevil návrh na oddělení Státní bezpečnosti od ministerstva vnitra, který Dubček podporoval.“

Pokus o skandalizaci

Gustáv Husák a Alexander Dubček. Dva Slováci, kteří fatálně ovlivnili dějiny Československa

Alexander Dubček a Gustáv Husák v prosinci 1968

Dvojice mužů, která se po poměrně krátké době spíše rozpačité (a hlavně pragmatické) spolupráce střetla v pookupační části tzv. krizového období 1968/69 o podobu normalizace v Československu.

Všechny plány Josefa Pavla na „zkrocení“ Státní bezpečnosti vzaly za své 21. srpna 1968; o deset dní později byl Pavel donucen k podání demise – jako jeden z politiků, pro Moskvu naprosto nepřijatelných.  Vrátil se na chalupu nedaleko Prahy a věnoval se zahrádce.

Normalizační režim měl s Pavlem ještě nejspíš „plány“, v roce 1969 se připravoval scénář televizního seriálu Hledání pravdy, který měl Pavla prezentovat jako bezcharakterního zrádce socialismu. Nakonec ale k realizaci nedošlo. Když potom v roce 1973 Josef Pavel zemřel, československý tisk o tom nesměl napsat ani řádku.  

Pavlův skutečný přínos k demokratizaci bezpečnostního sboru na jaře a v létě 1968 okomentuje v pořadu Portréty historik Zdeněk Doskočil.