Dostat v horách výškovou nemoc je v pořádku. Umřít na ni v pořádku není, vysvětluje lékař

„Většina lidí horskou nemoc podceňuje z hlediska domácí přípravy. Spoléhají na to, že místní organizátor, tedy cestovní kancelář nebo vedoucí expedice, naplánuje trasu tak, aby byla bezpečná,“ uvedl v Leonardu Plus lékař a cestovatel Rastislav Maďar z Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity.

Zvláště africké a asijské služby se prý často snaží turisty dostat na vrchol a zpět co nejrychleji, aby měly co největší obrat a zisk. „Tak mohou u turistů vznikat problémy s nedostatečnou aklimatizací.“

Zlaté pravidlo pobytu ve vysokých horách je, že dostat horskou nemoc je v pořádku, ale není v pořádku na ni umřít. Dalším pravidlem je, že všechny příznaky, které daný člověk má ve vysoké nadmořské výšce, jsou považovány za výškovou nemoc, dokud se neprokáže jejich jiný původ.
Rastislav Maďar

„Ti vnímavější mají už první příznaky výškové nemoci kolem 2500 metrů nad mořem, ale u všech je to přibližně ve 3500 metrech nad mořem.“

Femtosekundový laser je technický zázrak, chválí přední český oční lékař Pavel Kuchynka

• Upravit
• Smazat

Zatímco například šedý zákal, refrakční vady a další neduhy lidského zraku dokáže dnešní oftalmologie léčit, sítnice zůstává nadále pro oční lékařství problémem.

Dostat se do těchto nadmořských výšek není problém. „Ve výšce 3400 vystoupíte z letadla na mezinárodním spojení například z Peru do Bolívie, bez toho aniž byste si to uvědomili.“

„Takže už při příletu můžete pociťovat dušnost, nespavost, která se zhoršuje, to vše následkem nedostatečného přívodu kyslíku do tkání. Typická je bolest hlavy, intolerance jakékoliv fyzické zátěže a kašel.“

U prvních příznaků benigní výškové nemoci stačí potlačit to, co nás trápí, radí lékař. „Je důležité zůstat na stejném místě nebo nevystupovat velmi rychlým tempem, doporučuje se maximálně 300 až 500 výškových metrů za den.“

Ve výškách nad 4000 metrů se doporučuje stoupat 200 až 300 metrů denně. V nižších výškách je řešením vystoupit tisíc metrů, ale zůstat na místě dvě noci. Právě noční pobyt je klíčový, protože přes den se dokáže člověk "přidechnout" a tak saturovat potřebu kyslíku, ale v noci dochází k deficitu okysličování tkání.
Rastislav Maďar

Při nedostatku kyslíku se tělo snaží omezit výdej krve do periferních částí a koncentruje je do vitálních orgánů. „Výsledkem složitých procesů je stav, kdy tekutá složka krve, plazma, přestupuje ven a dochází ke vzniku plicního otoku, navíc vzniká plicní hypertenze.“

„Velmi podobný stav se odehrává v mozku, kdy dochází k přestupu plazmy do tkání, takže vzniká otok mozku, který pokud trvá déle a je významnější, může vést k porušení přívodu krve do vzdálenějších částí mozku.“

Když postižený člověk okamžitě sestoupí, tedy zvýší přívod kyslíku do tkání, jsou tyto stavy reverzibilní. „Ale pokud jde člověk na hranu nebo až za ní, tak stavy mohou vést bez léčby k poměrně rychlému úmrtí.“

Úmrtí v důsledku výškové nemoci se bohužel stává každoročně i u mladých, předtím naprosto zdravých lidi. Rizikovým faktorem je výstup ve skupině: mladý člověk se snaží vyrovnat s ostatními a na úvodní příznaky moc nedbá, takže může upadnout do kómatu v noci v průběhu spánku a získá až takový plicní edém, že ani rychlý sestup mu nepomůže, zvláště když možnost sestupu nezřídka komplikuje špatné počasí a podobně.
Rastislav Maďar

Proto je dostatečná aklimatizace naprosto nezastupitelná. „Je mnohem důležitější než preventivní užívání léků nebo jakékoli jiné opatření. Důležité je nekonzumovat alkoholické nápoje, hypnotika, sedativa a léky na zlepšení spánku, protože ty všechny tlumí dechové centrum.“

Houpání zlepšuje spánek a prospívá paměti

• Upravit
• Smazat

Studie neurovědců z univerzit v Ženevě a v Lausanne dokládají, že houpací síť nebo křeslo jsou užitečné vynálezy. Mladí účastníci pokusu, které před a při spaní houpali, nejenže usnuli dřív, ale jejich spánek byl kvalitnější a lépe jim fungovala paměť.

Na výškovou nemoc existují i léky. „S čistým svědomím předepíšu acetazolamid užívaný na léčbu zeleného zákalu. Ten pomáhá k vylučování bikarbonátu ledvinami, vyrovnává pH do neutrálních hodnot, což stimuluje dechové centrum, které zajistí správnou ventilaci i v období spánku.“

„Ale acetazolamid zároveň může maskovat první příznaky těžší formy výškové nemoci. Takže u horolezeckého výkonu kolem 6 nebo 7 tisíc metrů spíše dáváme přednost tomu, aby se cestovatel přirozeně aklimatizoval a poslouchal svoje tělo, kam až ho pustí,“ shrnul Rastislav Maďar.

Čím se zabývá horská medicína? Jak přežít v extrémních podmínkách? A jak by měla vypadat příprava na horský výstup? Poslechněte si celé Leonardo Plus!