Děti nevidí, že ten druhý je „postiženej“, dokud jim to neřeknou dospělí, říká o inkluzi poradkyně
Ačkoliv zákon, který měl v českých školách podpořit systém opatření pro inkluzi, platí od roku 2016, stále záleží především na rodičích a škole, jak to s konkrétním žákem dopadne. „Některé školy tento systém nevítají. Mají předsudečné přístupy a obavy z toho, jak to bude v praxi fungovat,“ upozorňuje v podcastu Reparát Českého rozhlasu Plus Lenka Hečková z organizace Society for All. Tento díl se věnuje inkluzi z pohledu rodičů dětí, které potřebují při vzdělávání podporu.
Představa inkluzivního vzdělávání v Česku je, že v jedné třídě spolu sedí děti, které mají různé vzdělávací potřeby, schopnosti a dovednosti, jak si látku osvojují stejným tempem. Je to tak?
Náš model inkluze opravdu stojí na tom, že bychom měli zohledňovat individuální potřeby každého dítěte. Jde o individualizaci, práci se zpětnou vazbou, učení se venku, hrou a zážitkem. Pak to funguje lépe než ve školách, kde k tomu pedagogové přistupují tak, že všichni všechno zvládají ve stejný čas, stejným tempem, stejným způsobem. To moc nefunguje.
Každý z nás, kdo má dvě a víc dětí, ví, že každé je jiné. A co teprve ve smíšené třídě, kde je třeba 30 dětí, z toho deset má speciální potřeby. Tenhle zastaralý model nemůže fungovat pro všechny.
Čtěte také
Když mluvíme o inkluzi z pohledu rodičů, tak co jejich optikou chybí školám?
Některé školy tento systém nevítají. Je to často spíš o nastavení než o nedostatečné podpoře škol. Mají předsudečné přístupy a obavy z toho, jak to bude v praxi fungovat.
Je pravda, že školy jsou opravdu velmi zatížené, vzdělávají velmi pestré kolektivy, po covidové uzavírce narostly duševní obtíže dětí, máme tady řadu ukrajinských uprchlíků, takže opět jsou to děti se speciálními potřebami. Zátěž pro pedagogy je vysoká.
Z mého pohledu by potřebovali odbornou podporu, aby se mohli obracet přímo na školní poradenské pracoviště, kde by měli psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka, který by měl přesah do rodiny. Mohly by fungovat týmy duševního zdraví, ve větší míře asistenti pedagoga anebo druhý učitel. Možnosti jsou.
Pomáhá i diferenciace. Pedagog připraví dvě varianty obtížnosti úkolu a dítě si samo vybere, na co má. Všichni pak zažijí úspěch.
Co udělat ještě před nástupem do školy
Lenka Hečková doporučuje techniku Profil na jednu stránku. „Je to jednostránkový sepis silných stránek dítěte, co potřebuje a co mu pomáhá. Když si to rodič ve spolupráci i s pedagogy připraví a představí to klidně na první třídní hodině, může to nabourat bariéry,“ popisuje a dodává:
„Děti zjistí, že například ta Anežka ráda jezdí na kole, ráda kreslí a pomůže jí, když jí dáme jenom trochu víc času a nebudeme tlačit na výkon. Pak už je to pro spolužáky konkrétní malá holčička s konkrétními potřebami.“
Nejenom s těmito postupy může pomoct rodičům konkrétně organizace Spoluškola. Ta v roce 2015 otevřela bezplatnou poradnu pro rodiče, kteří si nejsou jistí svými možnostmi a právy při zápisu a docházce jejich dítěte s různými typy postižení nebo potřeby vzdělávací podpory.
„Velmi často se na nás obracejí kvůli přijetí dítěte do školy. Už tam se rodiče setkávají s tím, že školy se je snaží odklonit jinam. Anebo to dítě přijmou, ale s podmínkou, že půjde jinam, když budou problémy.“ popisuje Iva Jánská.
Druhým nejčastější problém je, že školy neposkytují podporu, na kterou mají děti nárok. „Třeba když mají od školského poradenského zařízení přiznaný typ podpory, asistenta, pedagoga, ale škola to třeba neposkytuje. Je to ale povinnost školy,“ upozorňuje na problémy, které organizace pomáhá řešit.
Jaké jsou hlavní přínosy inkluzivního vzdělávání?
Děti díky tomu jsou a budou součástí běžné společnosti. V prostředí školky a prvního stupně funguje inkluze nejlépe, protože děti jsou otevřené a ještě nic neřeší. Až na druhém stupni se začnou vymezovat.
Malé děti, dokud jim někdo z nás dospělý neřekne „hele, ten je postiženej, ten má nějaký hendikep, ten je špatnej nebo méněcenej“, tak to prostě nevidí.
Dětem se speciálními potřebami to pomůže se lépe začlenit do toho normálního života. Speciální bublina je přeci jenom izoluje a už je to pro ně těžší.
Ze zahraničních studií vyplývá, že společné vzdělávání nemá vliv na kognitivní výsledky většinových žáků, ale naopak silně rozvíjí její socioemoční dovednosti.
Čtěte také
Pak jsou ale děti, které mají poruchy chování a projevuje se to tak, že jsou agresivní. Jak z vaší zkušenosti takové situace řešit?
Poruchy chování jsou pedagogicky nejnáročnější situace. Chápu rodiče, že tyto obavy mají. Každý rodič chrání svoje dítě a chce pro něj to nejlepší.
Pedagog by měl buď ve škole nebo ve svém regionu znát síť služeb, kam se může obrátit a pomoci dítěti situaci řešit. Dají se svolat interaktivní případové konference, kdy všichni aktéři společně řeší, co udělat pro to, aby se ta situace vylepšila.
Je spousta možností, jak náročné chování zvrátit, jak dítě podpořit, aby nebylo agresivní, aby nikomu neubližovalo, protože to nechce většinou ani ono samo.
Agrese bývá důsledkem hlubšího traumatu nebo velmi špatné zkušenosti v rodině. Bývá tam spouštěč, a když se ho podaří společně s odborníkem identifikovat, tak se může to náročné chování úplně anulovat nebo velmi zmírnit.
Celý rozhovor s Lenkou Hečkovou a Ivou Janskou si můžete poslechnout nahoře v podcastu Reparát. Jak zdlouhavé může být hledání školy, doplňuje ze své zkušenosti matka Veronika, jejíž syn má Aspergerův syndrom, a Henryk se zrakovým postižením.
Reparát o tom, jak se na inkluzi dívají samotné školy, přineseme v příštích týdnech.
Související
-
V lese, bez mobilu a s novými lidmi? Na „adapťácích“ se děti učí důvěřovat si, míní lektorka
Jak vypadají takzvané harmonizační kurzy? V podcastu Reparát odpovídá instruktorka Světlana Vaštová z Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě.
-
Vražda Horákové jako od Lady nebo stavebnice o holokaustu? Badatelská metoda vtáhne do dějin každého
„Když nemáte rozvinuté kritické čtení historické kultury, tak si myslíte, že ta stavebnice propaguje holokaust. To vůbec není pravda,“ říká spoluautor učebnice.
-
Lektor: Děti by se o LGBTQ+ rozmanitosti měly dozvídat už od školky. Všichni máme předsudky
Ve školách se LGBTQ+ lidé setkávají s pocity nepřátelství, ponížení a pokoření. Jak to napravit? Poslechněte si podcast Reparát s expertem Alešem Rumpelem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka