Daniel Veselý: Mýtus otevřené Evropy

2. červenec 2018

Lídři Evropské unie de facto potvrdili svou standardní represivní politiku, tj. zastrašování žadatelů o azyl a jejich zadržování v bezpečné vzdálenosti od pevnosti Evropa. Jenže v českém prostředí stále panuje mylný názor, že Evropská unie je vůči uprchlíkům a migrantům až přehnaně solidární.  

Rozumek: Česko by zvládlo přijmout 500 i 1000 migrantů. Na to ale máme slabé a bojácné politiky

Uprchlíci (ilustrační foto)

Je na stole konečně návrh řešení uprchlické krize? Nebo je to opět jen plácnutí do vody? Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek je spíš skeptický a země V4 prý vždy rády poradí, ale solidaritu chtějí pouze přijímat.

Česká debata o takzvané uprchlické krizi osciluje od jednoho antagonismu k druhému – kupříkladu islám versus evropské hodnoty, česká vláda versus Evropská unie, migranti versus čeští důchodci apod., aniž by se odklonila od fatálního zjednodušování. Chvílemi se zdá, jako by byla v sázce svébytnost českého národa tváří v tvář bruselskému diktátu a imaginární islámské invazi.

Je velkým selháním české politické a mediální scény, že není ochotna bez emocí a zjednodušujících zkratek konstruovat fakty podloženou debatu o tomto celoevropském problému, jež by zmírnila iracionální běsy u značné části veřejnosti. Co víc – některé politické strany a alarmistická média si z migrační a uprchlické otázky udělaly zlatý důl a nemají zájem na tom, aby se ke slovu dostala fakta.

Odvrácená tvář Evropy

Evropská unie má navzdory široce rozšířené představě o otevřené evropské náruči velice sofistikovaný systém na odstrašování žadatelů o azyl ze zemí globálního Jihu. EU v letech 2007 až 2013 investovala téměř dvě miliardy eur do výstavby bezpečnostních bariér, instalace sledovacích zařízení a dislokace hlídek na moři i na zemi.

Adam Černý: Unie má kompromis o migraci, ale příliš křehký

Francouzský prezident Emmanuel Macron

Vnějškově nahlíženo by se dalo tvrdit, že právě skončený unijní summit nebyl nijak výjimečný.

V krizových letech 2015 a 2016 požádaly o azyl téměř tři miliony lidí, většinou regulérní uprchlíci, což je jen zlomek půlmiliardové EU. Brusel si nad osudem mnoha uprchlíků umyl ruce, když v roce 2016 uzavřel kontroverzní dohodu s Tureckem, již ostře kritizovaly lidskoprávní organizace. Jenže EU v tomtéž roce uzavřela obdobnou smlouvu také s pěti africkými státy.

EU se snažila držet migranty a uprchlíky co nejdále od svých břehů: následovaly deportace Afghánců do jejich válkou zničené domoviny, spolupráce s libyjskými orgány a milicemi, jež mučily a týraly zadržené uprchlíky, což doprovázela hysterická nenávist domorodých Evropanů vůči uprchlíkům a vzestup xenofobních politických platforem.

Smrt uvnitř militarizované zóny

Antropolog Nicholas de Genova konstatuje, že militarizace a fortifikace vnějších hranic EU přímo koreluje s úmrtím desítek tisíc migrantů a uprchlíků, kteří se od konce 90. let snažili do Evropy dostat. Podle Genovy za touto obrovskou tragédií stojí konkrétní politická rozhodnutí, neskrývaný rasismus a důsledky evropské koloniální politiky.

Daniel Veselý

Azylový systém Evropské unie není k žadatelům o azyl tak benevolentní, jak se většina Čechů domnívá, ba právě naopak. Totéž lze prohlásit i o takzvaných hotspotech, jež podle antropologa fungují jako obyčejná vězení. Genova upozorňuje na skutečnost, že pro Evropu jsou mnozí migranti levnou pracovní silou, žijící v neustálém strachu z deportace.

Podle antropoložky Ayse Caglarové souvisí nárůst populismu a rasismu v Evropě s deindustrializací řady měst v důsledku neoliberálních reforem. Migranti a uprchlíci se tak stali obětními beránky neuvážených ekonomických zásahů. Caglarová argumentuje, že pokud překonáme dělení lidských bytostí na migranty a domorodce, podaří se zmírnit toxické jevy v evropské společnosti, jako je xenofobie a rasismus. 

Ať tak či onak, dochází k pozoruhodnému trendu: západoevropští politikové za cynického potlesku národoveckých lídrů z visegrádské čtyřky pohřbívají poslední zbytky humanity, jíž se Evropa dlouhé dekády zaštiťovala.

Autor spolupracuje s výzkumným programem „Globální konflikty a lokální souvislosti“ Strategie AV21

Spustit audio