Daniel Kroupa: Svatá Ludmila
Katoličtí věřící slaví 16. září svátek svaté Ludmily. Letos, protože od její mučednické smrti uplyne 1100 let, budou oslavy zvláště bohaté: mše, poutě, výstavy, koncerty. Jistě si její osobnost připomenou i milovníci české historie, z nichž mnozí sice nemají k náboženství bezprostřední vztah, ale uvědomují si význam christianizace pro naše národní dějiny.
Ludmila, manželka Bořivoje, prvního historicky doloženého přemyslovského panovníka v Čechách, se stala mučednicí pro svou víru. Její manžel přijal křest z rukou Metoděje spíše z politických důvodů, protože (podle legendy) jako pohan nemohl s mocným velkomoravským knížetem Svatoplukem sedat u stolu a jednat s ním jako rovný s rovným.
Čtěte také
Ludmila ale tuto svátost brala s větší vážností a v tomto duchu také vychovávala své vnuky, zejména Václava a Boleslava. Mluví se o tom, že jejich matka Drahomíra, která křesťanství nepřijala, na to pohlížela s nelibostí, a jakmile se dostala k moci, Ludmilu vypudila z Prahy na Tetín. Chtěla své potomky uchránit od jejího vlivu. Proč za ní potom poslala dva vikingské bodyguardy, jasné není. Snad proto, aby jí v ponížení přivedli zpátky. Jenže oni se asi chtěli své paní zalíbit a Ludmilu po modlitbě uškrtili na její vlastní šále. Prý proto, aby neprolili krev.
Její smrt byla mučednická, protože vyjadřovala nejvyšší formou svědectví víře. Tak to tehdy chápali lidé, a proto se záhy poté stala Ludmila předmětem úcty prokazované svatým.
Patronka Čech, křesťanských vychovatelů, matek i babiček
Vnuk Václav po svém nástupu na trůn to ztvrdil přenesením jejích ostatků na Pražský hrad do chrámu svatého Jiří. Když ani po dvou stech letech úcta českého lidu neochabovala, dočkala se Ludmila uznání svatosti obecnou církví při návštěvě papežského legáta v Praze. A tak ji také přijala církev pravoslavná.
Na přelomu 12. a 13. století byla již v jednom kapitulním rukopise svatá Ludmila zobrazena v čele českých světců, ve století čtrnáctém její obraz vysoké umělecké hodnoty vytvořil mistr Theodorik a následně se objevovala v dalších uměleckých dílech. Zbožný Antonín Dvořák pro ni v roce 1886 složil oratorium Svatá Ludmila. Nu, a o pár let později byl na její počest na náměstí Míru v Praze dostavěn velkolepý kostel. Svatá Ludmila se tak stala důležitou součástí naší kulturní tradice a národní identity.
Příběh této světice dnes není zajímavý jenom pro náš domácí píseček. Na Wikipedii si jej mohou lidé přečíst ve čtyřiadvaceti jazycích, včetně japonštiny a indonéštiny. A někde dokonce zpracovaný lépe než v češtině. Její krajané však o něj mají zřejmě menší zájem. Je to pochopitelné, když si uvědomíme, že stále větší počet našich spoluobčanů se více zaměřuje k hodnotám, na které si mohou sáhnout a které jim poskytují větší potěšení.
O velké osobnosti dějin, ke kterým se řadí i naši světci, se zajímají lidé, kteří si kladou otázky po smyslu svého života a po možnostech jeho naplnění něčím vyšším, než je vlastní uspokojení. Mohou se s nimi konfrontovat, mohou v nich nalézt svůj vzor anebo v nich spatřit odstrašující příklad.
Svatá Ludmila je patronkou Čech, křesťanských vychovatelů, matek i babiček. Třeba se v tom někdo opět najde.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
