Daniel Kroupa: Od výročí k výročí

Podařilo se nám setřást totalitní režim nastolený a udržovaný u moci okupační armádou Sovětského svazu, dokázali jsme uskutečnit přechod k demokracii bez krve a násilí.

Daniel Kroupa: Chvála mateřství

• Upravit
• Smazat

Připouštím, že můj pohled na rodičovství je pokřivený tím, že jsem je prožíval v období komunistického režimu.

Byly to velké skutky, které změnily dějiny naší země a je dobrý důvod si je připomínat podobně, jak jsme si loni připomínali sté výročí založení republiky. A tak, jako jsme si předloni připomínali vznik Charty 77.

Oslavy velkých činů minulosti však mají smysl jedině tehdy, pokud jsou pro nás povzbuzením pro činy nové. Společnost, která se jenom protlouká od jednoho výročí k dalšímu, stagnuje a žije pouze z toho, co už bylo. Je to společnost údržbářů v domě, který zdědila a nyní neví, co s ním.

Skutečný a plný dějinný život je výzvou budoucnosti, na kterou národ, politický národ nečeká, ale kterou tvoří. Otázkou nového roku by tedy nemělo být, které události letos oslavíme, ale co uděláme, aby měli co slavit naši potomci.

Měnit poměry k lepšímu

Daniel Kroupa: Vzpomeňme na Václava Havla

• Upravit
• Smazat

V roce 1996 při slavnostní večeři ve Štrasburku místopředseda Evropského parlamentu pronesl slavnostní řeč, ve které zpaměti citoval slova Václava Havla.

V posledních letech se oslavy kulatých výročí stávaly také příležitostí k tomu, aby lidé projevili svou nespokojenost s tím, co se děje na politické scéně. Každým rokem těchto lidí přibývá a loni jich už v Praze bylo tolik, že naplnili Staroměstské náměstí do posledního místa. Chovali se klidně a nenásilně a požadovali demisi vlády, hlavně jejího předsedy.

Z míst nejvyšších se poté ozvalo, že takové protesty jsou oprávněné pouze v totalitním režimu, nikoli v demokracii, kde se přece změny vlády řeší volbami. Jenže totalitní režim upírá občanům právo vyjádřit své mínění nejen o vládě a každý protest je vlastně protestem proti celému režimu.

Daniel Kroupa: Všeobecná deklarace lidských práv

• Upravit
• Smazat

Po skončení 2. světové války se mnoho odpovědných politiků snažilo učinit něco, čím by se dalo zabránit novému konfliktu takového rozsahu.

Ti, kteří demonstrovali loni 17. listopadu, nic takového nechtěli, nevystupovali proti demokracii, ale proti tomu, co považovali za zjevné zneužívání moci. Právo vyjádřit nesouhlas se způsobem vládnutí tvoří ve skutečnosti podstatnou součást demokracie.

Zároveň však také platí, že pouhý protest proti něčemu v demokracii nestačí. Pokud se nespokojení lidé nedokáží sjednotit pro něco, pokud nedokáží zformulovat společný program, nevyberou do čela osobnosti schopné o tomto programu přesvědčit ostatní, pokud se tito lidé nedokáží zorganizovat jako politická strana nebo hnutí a neuspějí ve volební soutěži, poměry v zemi podle svých představ nezmění.

Protestní energie vyvane a zůstane jenom pachuť a pocit marnosti. Ti, proti kterým protestovali, se mezi tím mohou jenom smát a klidně spát.

Daniel Kroupa|foto: CC BY-SA 3.0, David Sedlecký

Civilizovaný člověk se ve všech historických obdobích liší od primitiva činností. Civilizované společenství se od primitivního liší schopností společně promyšleně jednat a měnit k lepšímu poměry, ve kterých žije. Teprve pak má národ, kterému se něco takového podaří, důvod k oslavám.