Daniel Kroupa: Všeobecná deklarace lidských práv
Po skončení 2. světové války se mnoho odpovědných politiků snažilo učinit něco, čím by se dalo zabránit novému konfliktu takového rozsahu.
Založili proto 24. října 1945 přijetím dokumentu Charta Organizace spojených národů novou instituci, která se od té doby snaží řešit probíhající spory tak, aby nepřerostly do nové světové války.
Apolena Rychlíková: Lidská práva jsou i práva sociální a nově i ekologická
„Tady se hezky vlezeš do téhle klece, abys viděla, jaká nesvoboda byla za komunismu,“ řekl mi jednou nějaký aktivista na Národní třídě, když se připomínalo dvacet pět let od sametové „revoluce“.
V tomto dokumentu zakladatelé v preambuli také deklarovali „znova svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velikých i malých“.
Aby se toto prohlášení nestalo prázdnou frází, bylo třeba blíže definovat tato základní práva v samostatném dokumentu. A tak se tedy zrodila Všeobecná deklarace lidských práv, která byla přijata před 70 lety 10. prosince 1948.
Měla od počátku mnoho nepřátel, zejména mezi autoritáři, diktátory a totalitními režimy. Nehlasoval pro ni Sovětský svaz ani jeho satelity, včetně Československa.
Absolutní hodnota
Z hlediska komunistické ideologie byla nepřijatelná sama myšlenka lidských práv už proto, že přiznávala důstojnost svobody a práv jednotlivé lidské osobě. Ideologové naproti tomu uvažují o člověku pouze jako o exempláři nějakého druhu, jako o příslušníkovi nějakého kolektivu. Komunisté mluví o třídách, nacisté o rasách, nacionalisté o národech a podobně.
Karel Hvížďala: Světoobčan č. 1
Je tomu právě 70 let, co americký herec z Brodwaye Garry Davis v roce 1948, po té, co zažil jako pilot bombardovacího letadla během druhé světové války, se zřekl amerického cestovního pasu a prohlásil se za Světoobčana č.1, a tím pomohl prosadit to, čemu dnes říkáme lidská práva.
Mezi odpůrce Všeobecné deklarace lidských práv se však od samotného počátku stavěli také sociální vědci sdružení v respektované Americké antropologické asociaci. Činili tak vlastně z podobných důvodů jako zastánci totalitních ideologií.
Jednotlivec, podle jejich mínění, uskutečňuje svou osobnost díky své kultuře, věda neobjevila způsob, jak kvalitativně hodnotit kultury a každá kultura má své hodnoty a svá pravidla, která z ní vycházejí. Zkrátka myšlenka lidských práv je produktem západní kultury a my nemáme žádné právo vnucovat je jiným kulturám.
Pravda, na lidská práva můžeme pohlížet jako na produkt evropské kulturní tradice, která ve své antické řecké fázi přišla s pojetím občanství rovného před zákonem; ve své římské fázi s pojetím práv národů; ve své židovské fázi s koncepcí člověka jako obrazu božího; v epoše křesťanské s pojetím člověka, pro jehož spásu položil syn boží svůj život na kříži.
Luboš Palata: Migrační pakt je měřítkem stavu Česka
Před 70 lety bylo Československo, v onom prosinci 1948 už komunisty ovládaný totalitní stát, mezi hrstkou členských zemí Organizace spojených národů, které nehlasovaly pro Všeobecnou deklaraci lidských práv.
Nu, a protože spása zde znamená tělesné, tedy individuální vzkříšení člověka, stane člověk před bohem jako jednotlivec. Jinými slovy, člověk, každý člověk ve své jedinečnosti je v očích božích absolutní hodnotou. Tím spíše jí ovšem musí být pro nás lidi navzájem. Tím, že se totiž navzájem přijímáme jako lidé, přijímáme povinnost uznat jeden druhému jeho lidský nárok žít, nebýt zotročen a přivlastňovat si věci.
Myslím, že je nesprávné v sociálních vědách mluvit o lidských právech jako o pouhém výtvoru či o sociálním konstruktu evropské kultury, protože ve skutečnosti v tomto kulturním a náboženském kontextu došlo k poznání, k sebepochopení člověka v jeho lidství. Tímto sebepochopením evropský člověk svůj náboženský a kulturní kontext překročil.
Umožňuje nám tak přijímat příslušníky jiných kultur nikoli jako kulturní nepřátele, které musíme zničit, ale prostě jako lidi, jejichž důstojnost a práva máme povinnost respektovat. I v jejich kulturní odlišnosti.
Pokud i oni překročí svá kulturní omezení a přijmou také nás jako lidi, vybavené právy a svobodami, můžeme s nimi žít v míru. A právě to se pokusila učinit univerzálním zákonem Všeobecná deklarace lidských práv.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
