Luboš Palata: Migrační pakt je měřítkem stavu Česka

Po 70 letech je Česká republika mezi hrstkou zemí světa, které tento týden nepodepsaly Globální migrační pakt OSN v marockém Marrákeši. Pakt, který by se dal zjednodušeně nazvat „všeobecnou deklarací lidských práv migrantů“.

Apolena Rychlíková: Lidská práva jsou i práva sociální a nově i ekologická

• Upravit
• Smazat

„Tady se hezky vlezeš do téhle klece, abys viděla, jaká nesvoboda byla za komunismu,“ řekl mi jednou nějaký aktivista na Národní třídě, když se připomínalo dvacet pět let od sametové „revoluce“.

Můžeme se zaštiťovat tím, že tento pakt, ve skutečnosti také podobně nezávazná deklarace jako je ta definující lidská práva, nepodepsaly nakonec ani takové země jako Spojené státy, nebo Austrálie. Ale když se podíváme na mapu světa, tak vidíme, jaká hrstka zaujala stejný postoj jako my.

A musíme si klást otázku, zda je střední Evropa v otázce migrace nějakou výjimečnou částí světa, aby musela zastávat tak vyhrocený postoj.

Já jsem přesvědčen, že není. To, co je v našich zemích výjimečné, je trvající hysterický a zcela iracionální přístup k migraci, který nemá nic společného s realitou. Pochopit se dá pouze v případě jediné země Visegrádu, a to Maďarska.

Až budeme žít v normální zemi

Státu, který v létě 2015 neuhlídal schengenskou hranici, státu, do něhož vláda Viktora Orbána vpustila statisíce nelegálních migrantů. Maďarska, které před zhroucením zachránil velkorysý krok Německa Angely Merkelové, jejíž země se společně s Rakouskem a Švédskem o velkou část běženců z této „maďarské vlny“ postarala.

Karel Hvížďala: Světoobčan č. 1

Je tomu právě 70 let, co americký herec z Brodwaye Garry Davis v roce 1948, po té, co zažil jako pilot bombardovacího letadla během druhé světové války, se zřekl amerického cestovního pasu a prohlásil se za Světoobčana č.1, a tím pomohl prosadit to, čemu dnes říkáme lidská práva.

Lze pochopit, že po tomto selhání postavil Orbán hraniční plot a začal hranici konečně hlídat tak, jak to měl dělat v létě 2015. A lze chápat, že ani po třech třech letech nechce Maďarsko o migrantech nic slyšet, protože Orbána jeho celoevropské selhání možná dodnes straší ve snech.

Pochopit se dá také ještě postoj Rakouska, kde jsou ve vládě extrémně pravicoví Svobodní. A kde lidovecký kancléř Sebastian Kurz hraje složitou šachovou partii, v níž je přitvrzení postoje k imigraci jedním z důležitých tahů na politické šachovnici. Ale pokud je nepodepsání Marrákeše cenou za to, že Kurzovo Rakousko dál uděluje tisíce a tisíce azylů běžencům ze Sýrie, dá se to pochopit.

V Česku, na Slovensku a Polsku jde ale pouze o politickou zbabělost a vypočítavost. Z obavy, že migrační pakt by nám mohl přinést nějaké povinnosti vůči běžencům navíc. Od léta, kdy ta samá česká vláda tvrdila, že v migračním paktu není nic, proč bychom ho neměli podepsat, a dneškem, kdy jsme mezi pár státy, které ho nepodepsaly, se na jeho textu nic nezměnilo.

Luboš Palata|foto: Jana Přinosilová

Změnila se jen atmosféra v této zemi, uvnitř naší vlády. Viditelně dál k horšímu. Až nějaká další česká vláda podpis k deklaraci OSN z Marrákeše připojí a bude se jí řídit, budeme zase žít v normální zemi. Snad to nebude, jako v případě deklarace lidských práv, trvat desetiletí.

Autor je redaktorem Deníku