Daniel Kroupa: Mučedníci
Slovo „mučedník" dnes nejčastěji slyšíme v souvislosti případy sebevražedných atentátníků, kteří na sobě odpálí nálož výbušnin někde na tržišti a zabijí či zraní desítky lidí. Ano, takové strašné činy se dnes stávají součástí každodenních zpráv.
To první, co mě na nich rozruší je skutek, to druhé slovo, kterým je označen. Tito vrahové přece nejsou žádnými mučedníky! To jenom někdo nesprávně slovem „mučedník" přeložil arabský výraz „šáhid", který znamená toho, kdo zemřel v boji na „cestě Boží", v džihádu.
V češtině slovem „mučedník" rozumíme někoho, kdo byl umučen, kdo se stal obětí a nikoli toho, kdo sám vraždil. V křesťanské tradici se tímto slovem překládá řecký výraz „martys", svědek, čímž je míněn člověk, který svým utrpením a smrtí osvědčil svojí víru.
Ve starověkém Římě byli totiž křesťané pronásledováni především proto, že odmítali obětovat římským bohům a desetitisíce jich bylo umučeno ukřižováním, upálením či předhozením divokým zvířatům. Prvních třicet římských biskupů - papežů zemřelo mučednickou smrtí. Nebyl to v té době právě závidění hodný úřad.
Umučení křesťané se pro svou statečnou oddanost víře těšili ve svých obcích úctě a byli vnímán i jako ti, kdo naplnili své pozemské poslání a nyní dlí ve společenství s Bohem. Zároveň však jako ti, kdo sice zemřeli, ale byli a v určitém smyslu stále jsou ve své obci přítomni. To se také vyjadřuje ve vyznání víry jako „společenství svatých".
Když pak byl 13. května 609 pohanský chrám Pantheon zasvěcen Panně Marii a všem svatým mučedníkům zrodil se svátek, který křesťané slaví dodnes 1. listopadu. Je to svátek těch, kteří ve své věrnosti již dosáhly společenství s Bohem. Logicky po něm následuje svátek všech věrných zemřelých, kteří snad tohoto společenství dosáhnou rovněž.
Dnes již náboženský kontext těchto svátků oslovuje jenom menšinu lidí a pro mnohé jsou „dušičky" jen tradicí a příležitostí zavzpomínat na své blízké, kteří nás předešli. I přesto však bychom neměli zcela zapomenout na hluboké poselství, které obsahují: mučedníci přece svým utrpením a smrtí osvědčili, že i náš život může mít smysl, pokud jej věnujeme hodnotám, pro které stojí za to trpět.
Za to, které hodnoty to budou, nese odpovědnost každý z nás. Pokud ovšem člověk takové hodnoty v životě nenalezne, hrozí mu přinejmenším to, že ten svůj život promrhá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.