David Klimeš: Dopis, který prezident nikdy neměl napsat
Premiér Andrej Babiš (ANO) už týdny ví, že Filipa Turka (Motoristé sobě) na post ministra své vlády přes odpor prezidenta Petra Pavla neprosadí. A skoro se zdá, že je Babiš i spokojen: dobře ví, že od jmenování Turka členem vlády by se čekání na první skandál počítalo spíše na dny než na týdny či měsíce. Jako předseda ANO ale potřebuje udržet koaliční partu s SPD a právě Turkovými Motoristy.
Čtěte také
Proto nakonec návrh na jmenování Babiš Pavlovi na Hrad donesl. A Pavel znovu odmítl. Ale ne ledajakým způsobem. Připojil k odmítnutí zevrubně sepsaný dopis, jakým způsobem mu Ústava brání Turka jmenovat.
Příznivci prezidenta mocně tleskají. Neměli by. Ten dopis totiž nikdy neměl vzniknout.
Tradice blokace
Že prezident tu a tam blokuje jmenování ministra, na to jsme si už zvykli. Okolky dělal Václav Havel, Václav Klaus a v naprosto nebývalé míře Miloš Zeman. Petr Pavel tedy nevybočuje z řady a proti Zemanovi je to stále velmi umírněná hlava státu.
Jenže až dosud se blokace ministrů prezidentem děla za zavřenými dveřmi, dokud hlava státu nedonutila premiéra k určitým ústupkům, nebo sama ustoupila. Miloš Zeman se s tím nepáral a rovnou veřejně pálil více či méně obskurní argumenty proti Michalu Šmardovi, Janu Lipavskému a dalším.
Čtěte také
Nikdy však prezidenti nezformulovali svou ústavní doktrínu, proč si blokaci členů vlády mohou dovolit. Udělal to až Petr Pavel. Nyní se pozornost zaměřuje na poněkud směšné vystupování nejrůznějších osobností veřejného života, kteří byli v případě Lipavského skálopevně přesvědčeni, že prezident musí jmenovat kohokoliv, koho navrhne premiér.
Nyní jsou stejně skálopevně přesvědčeni, že prezident nemusí jmenovat nikoho, kdo se mu nelíbí. Antipatie k minulému prezidentu a náklonost k tomu současnému je ale jen komický průvodní jev.
Mnohem podstatnější je, že se do českého ústavního a politického systému dostává bez náležitého odporu nová promyšlená imperiální pravomoc prezidenta.
V dopise s odkazem na ty nejobecnější paragrafy Ústavy o úctě k právům a svobodám člověka či slibu věrnosti republice prezident dovozuje, že může blokovat kohokoliv, kdo podle něj v celku odporuje těmto nejobecnějším zásadám.
Prosím všechny, kdo tomuto skvěle vyargumentovanému dopisu tleskají, ať se zamyslí, co tato argumentace napáchá, až se na Hrad vrátí zase nějaký Miloš Zeman.
Imperiální dopis
S odkazem na všeobecně respektovanou pozici Petra Pavla v roce 2026, kterou premiér nezpochybnil kompetenční žalobou, někdy v budoucnu jiný prezident může tvrdit, že také jemu se v celku nelíbí tento nominovaný člen vlády, a pak taky tamtem, a ještě tento, možná ani designovaný premiér.
Jindy komentátory tolik ctění ústavní právníci jako Jan Kysela či Marek Antoš najednou nejsou příliš v komentářích citovaní, protože Ústavu a stabilitu politického systému nadřazují svým občanským sympatiím a ač Turka mají za lidsky nepřijatelného, nedokáží najít rozumný ústavní důvod, proč by ho Pavel neměl jmenovat.
Petr Pavel nepochybně svou první zkoušku politického dozoru nad změnou vlády zvládl velmi dobře. Ale na závěr přeci jen trochu podlehl imperiální atmosféře Hradu. Mohl po vzoru svých předchůdců potichu vyblokovat nepřijatelnou figuru, ale on se pokusil zdůvodnit ústavně nezdůvodnitelné. Pokud nic takového nebylo v pořádku za Zemana, nemůže to být v pořádku ani za Pavla.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
