Čím jsou pro Čechy hranice státu? O tom, jak se antropologická konstanta mění ve státní kult

5. červenec 2022

Téma Plus

Příběh našich novodobých hranic – tedy těch, které Československá republika měla po roce 1918 – by se dal stručně popsat jako cesta od otevřených a propustných hranic, jakými byly po většinu trvání první republiky (kromě jejího specifického konce), až k otevřeným a propustným hranicím polistopadovým. Ovšem s dlouhou výjimkou, kdy u nás v totalitním bezčasí vládla komunistická ideologie, po roce 1968 doplněná ještě o sovětská okupační vojska.

V době totality byly hranice střeženy hlavně před vlastními občany, kteří se tak stali vězni obrovského koncentračního tábora. Ten bylo možno opustit jen velmi obtížně, byť se možnosti pro pohyb ven i dovnitř v průběhu desetiletí různým způsobem měnily.

Čtěte také

Eva Hrnčířová: Co vlastně oddělují hranice? Státy, nebo jiné světy

V ukázkách z rozhlasového archivu zazní vzpomínky na překračování hranic i na službu u Pohraniční stráže, pasáže z projevů komunistických politiků i reflexe sofistikovaného pašování lidí přes komunistické hranice.

Zazní rovněž úryvek zvukového záznamu z politického procesu padesátých let zaměřený na ilegální přechody hranic a pašování. Použity jsou také ukázky z dobové komunistické propagandy a zvukové nahrávky doplňují úryvky z odborné literatury.

Hovoří historik a filosof Petr Hlaváček a historik Prokop Tomek. Téma Plus připravil Pavel Hlavatý (repríza z roku 2021).

autor: Pavel Hlavatý