Cibulkovy seznamy jsou pravdivé. V těch 160 tisících jménech se najde ale i pár omylů, míní badatel

Vedení StB tak rychle, někdy na přelomu listopadu a prosince, nechalo zničit všechny důležité dokumenty. Dodnes tak přesně nevíme, co všechno skartovali.

Když se pak v roce 1992 objevil seznam údajných spolupracovníků StB – v tiskovině vydavatele Petra Cibulky nazvané Rudá krávo –, byla společnost v šoku.

Čtěte také

Estébáci se vždycky účastnili církevních porad a nedovolili, abychom hovořili o duchovních věcech, vzpomíná disident a duchovní Kordík

„V Cibulkových seznamech se objevila například jména kardinála Tomáška, herečky Vlasty Chramostové, muzikanta Jima Čerta a dalších. Byli to lidé, na které do té doby společnost pohlížela jako na svou elitu,“ konstatuje v pořadu Jak to bylo doopravdy badatel Radek Schovánek.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, takže se začaly ozývat hlasy, které kritizovaly jejich zveřejnění. Někteří také tvrdili, že pouhý seznam jmen neříká nic o provinění konkrétních lidí, nic o tom, nakolik si s režimem „zadali“.

Uniklo 17 disket

„Seznamy rozhodně nebyly zveřejněny protizákonně – jinak by už tehdejší orgány činné v trestním řízení konaly a Petr Cibulka by byl stíhaný,“ uvažuje badatel.

Čtěte také

Do Československa se díla zakázaných autorů pašovala. Estébáci se tak snažili infiltrovat a škodit, říká badatel

„Seznamy, resp. přepisy vznikly v Komisi pro vyšetřování událostí 17. listopadu. Dva její členové seznam jmen z Komise vynesli na 17 disketách, předali je Cibulkovi – a ten to zveřejnil,“ dodává.

Polistopadoví politici se chtěli s lidmi, kteří byli spojeni se zločiny totalitního režimu, nějak vypořádat, ale neměl to být hon na čarodějnice. Zároveň ale nechtěli, aby se bývalí papaláši mohli dostat do struktur nového demokratického státu. Vznikly tak lustrační zákony.

„V registračních protokolech StB ale bylo zhruba 160 tisíc lidí – a každý člověk s úplně jiným příběhem. Někteří byli aktivní konfidenti – navíc radostně a z přesvědčení –, jiní z touhy po kariéře. Mnoho lidí pak bylo dokonce vydíráno a zastrašováno.“ Badatel zdůrazňuje, že pár jmen v celém Cibulkově seznamu se nepodařilo prokázat, je tak na ně třeba pohlížet jako na nevinné.

Čtěte také

Vnitro po listopadu 1989? Estébáci byli naštvaní, že je porazil zrovna ten buržoazní synek Havel, odpovídá historik Žáček

Šok ze společnosti postupně vyprchal, v roce 1996 začal platit zákon, který otevřel archivy StB, resp. tehdy teprve pootevřel. Platba za kopie stránky byla tak nepřiměřená, že to k bádání dovedlo jen hodně motivované.

Pak byla v roce 2002 schválena novela, podle které už šlo žádat o dochované svazky všech spolupracovníků StB. Další přelomový byl rok 2005 – tehdy byly svazky StB vyjmuty z jinak povinné ochrany osobních údajů. Dnes tak můžeme do archivu StB bez omezení, stále taky platí tzv. lustrační zákon.

Na otázku pořadu, jestli byly Cibulkovy seznamy věrohodným zdrojem informací, badatel Schovánek odpovídá: „Pokud mluvíme o příslušnících StB, nebo o jejich agentech, tak byly opravdu věrohodné. Lidé, kteří v komunistickém režimu trpěli, mají i dnes právo vědět, kdo a jakým způsobem je trýznil.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy.