Slovenské národní povstání je pro Slováky podobné monstrum, jako pro nás Benešovy dekrety, přirovnává historik

Odveta nacistů pak byla velmi krutá: na 90 vypálených vesnic a osad, mnoho mrtvých. V konečném důsledku se tím ale Slovensko ocitlo mezi spojenci a po válce se stalo součástí obnoveného Československa.

Tím by mohlo historické shrnutí skončit – kdyby se ale SNP znovu nevracelo do dění v komunistickém Československu, a to při velmi zvláštních událostech. A i po válce se proto lidé znovu dostávali do vězení, další byli vražděni.

Slovenský štát a Tiso

Když začala válka, skončilo Československo a naopak nastala nacistická okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava, bylo to na Slovensku jiné. Byl totiž vyhlášený samostatný Slovenský štát.

Vyznamenávání německých vojaků prezidentem Tisem po obsazení Banské Bystrice 30. října 1944|foto: Múzeum SNP

„Pod Hitlerovým patronátem patřilo Slovensko k jeho spojencům. Spolu bojovali ve válce proti Polsku a Sovětskému svazu,“ říká historik Jan Kalous. A dodává: „Toto území bylo základnou pro expanzi směrem na Východ – mimochodem tento krok dodnes jitří nálady mezi obyvateli především na Slovensku.“

Plán na povstání se po dlouhých diskusích organizátorům ale „tak nějak vymknul z ruky“. Začal dřív, než měl a hlavní roli měli bojující partyzáni. V důsledku jejich sabotážních akcí se situace stávala nejen nepřehlednou, ale také obtížnou pro vlastní povstání. Proto se Němci rozhodli razantně zakročit.

„Němci se souhlasem slovenské vlády a prezidenta Jozefa Tisa začali obsazovat Slovensko. Povstání tak vypuklo dřív. Boje probíhaly hlavně na středním Slovensku, centrem se stala Banská Bystrica,“ popisuje historik.  

Vydávaní vojenské výstroje a výzbroje během mobilizace povstalců v Banské Bystrici|foto: Múzeum SNP

Do povstání se zapojili i čelní českoslovenští komunisté – Jan Šverma a Rudolf Slánský, kteří přiletěli z Moskvy. Když pak nacisté obsadili i Banskou Bystrici a bojovníci utíkali, zdravotně oslabený Šverma odmítl odchod a chtěl bojovat nadál, v horách.

Při až 15hodinovém přechodu hory Chabanec v Nízkých Tatrách, ve sněhové vánici, Šverma 10. listopadu 1944 zemřel. Vyčerpaného ho tam údajně měl nechat ležet Slánský. Samo povstání pak pokračovalo až do dubna 1945, kdy Slovensko osvobodila Rudá armáda.

Politické procesy

Netrvalo to dlouho – jen do počátku 50. let –, kdy se SNP dostalo opět do centra pozornosti. Šlo o dva soudní procesy – a jak jinak, byly politicky vykonstruované.

Na Slovensku byli obviněni komunisté Gustáv Husák, básník Laco Novomeský a Vladimír Clementis z toho, že se zmocnili vedoucí role povstání a jako tzv. buržoazní nacionalisté byli v dubnu 1954 i odsouzeni, Husák dokonce na doživotí. 

Čtěte také

Slovenské národní povstání ve vzpomínkách i v přímém přenosu

Víceméně ve stejnou dobu se o SNP mluvilo i před českým soudem, a to v procesu s Rudolfem Slánským. Ten měl být i viníkem smrti Jana Švermy.

„Slánský dlouho odmítal přiznat odpovědnost za jeho smrt. I podle pamětníků si byli velmi blízcí – byli to rodinní přátelé. Ale poté, co byl Slánský sofistikovaně zlomen, podřídil se,“ konstatuje historik. Slánský nakonec skončil na popravišti.

Znovu se Slovenské národní povstání řešilo před soudy v 60. letech – to se ale  otevřela otázka možných rehabilitací nespravedlivě odsouzených. Na Slánského tehdy nedošlo, ten si spolu s objektivní historiografií na zhodnocení musel počkat až do 90. let, kdy skončila éra totalitního Československa.

Čtěte také

Ján Golian. Zapomenutý generál, který vyhlásil Slovenské národní povstání

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se SNP stalo politikum, historik Jan Kalous odpovídá: „Stalo, tato významná historická událost se stala předmětem politického boje, vyřizování si účtů a manipulace s fakty. Pro české publikum je to součást historie, ale ve slovenské společnosti navíc rezonují také témata spojená s charakterem Slovenského štátu, tehdejšího vztahu k Židům a arizaci majetku. Pro Slovensko je to podobné monstrum, jako ,naše‘ Benešovy dekrety.“

Slovenské národní povstání|foto:Michal Jindra

Poslechněte si celý pořad Ivany Chmel Denčevové v audizáznamu.