Asi se dá říct, že impulsem k pražskému jaru byla krádež travních semen za několik stovek tisíc, upozorňuje historik Tůma

8. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Historik Oldřich Tůma

Vzletná slova, vzletné představy o změnách, které měly symbolizovat „socialismus s lidskou tváří“. (Nejen) takové bylo pražské jaro. Mohlo by se zdát, že to byla nečekaná angažovanost obyvatel tehdejšího Československa, ale mezi všemi pozitivními signály sehrála nikoli malou roli i zcela banální „zlodějna“. Tím zlodějem ale nebyl nikdo méně významný než generál a šedá eminence tehdejší armády a ministerstva obrany Jan Šejna (1927–1997).   

Účinkuje: historik Oldřich Tůma
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Pražské jaro 1968 je obdobím naší historie, které si spojujeme s koncem cenzury, obnovením řady demokratických principů, aktivitami občanské společnosti, novým – a pro občany nečekaně sympatickým – stylem komunikace komunistických funkcionářů a představitelů státu.

Socha sv. Václava s heslem Dubček hurá, SSSR táhněte

Když se deník Práce začal v březnu 1968 věnovat a čtenáře informovat o skandálu generála Šejny, byli opravdu v šoku. Co se vlastně stalo?

Host pořadu Jak to bylo doopravdy historik Oldřich Tůma odpovídá: „Ze svědectví lidí víme, že to byl člověk mnoha tváří a podob. Někteří říkají, že byl velmi ostýchavý, pořád se červenal. Byl to abstinent, nekuřák. Na straně druhé střídal milenky, pořádal opulentní večírky, utrácel spoustu peněz za hazard. Člověk, který jakoby tou dobou proplouval – tedy až do určitého okamžiku – velmi úspěšně. Dokonce měl i literární ambice. Chtěl napsat román podobající se Švejkovi, ambice měl i na film. Podle režiséra Juráčka postrádal jakékoliv vlohy, takže vše skončilo to bez výsledků.“ 

Závratná vojenská kariéra

Jeho armádní kariéra byla ovšem závratnou, píše o tom historik Martin Wessel Schulze v knize Pražské jaro: „V průběhu 20 let prošel Šejna překvapivou kariérou, a to od prostého zemědělského dělníka k nejmladšímu generálovi Československa. Jeh bleskový vzestup byl umožněn značnou měrou tím, že měl blízko k prezidentu republiky díky přátelství s jeho synem Antonínem Novotným, mladším. Prezident mu osobně dopomohl k hodnosti generálmajora, přestože Šejna absolvoval jen stranickou vysokou školu.“

Gustáv Husák, Ludvík Svoboda, Alexander Dubček a František Kriegel v prvomájovém průvodu v roce 1968

Jinak měl jen základní vzdělání a studia na gymnáziu ani nedokončil, což na jeho stranickou armádní kariéru zjevně vliv nemělo.

Podzim roku 1967 byl značně nervózní, napětí ve společnosti rostlo, problémy se objevily i ve vedení samotné KSČ a averze vůči Antonínu Novotnému narůstala. Jeho pozice byla čím dále více rozkymácená a řešit se to mělo v lednu roku 1968.

Odpůrci Novotného tím získali čas ke zformování odvety a generál Šejna patřil k táboru, který za Novotným stál. Dokonce pod vedením Šejny vznikl dopis na prezidentovu podporu – to už se ale události valily jako bouře, po jakémsi dvouměsíčním „bezčasí“.  Počátkem ledna 1968 byl prvním tajemníkem ÚV KSČ zvolen Alexander Dubček – a s ním přišly velké změny.

Krádež travních semen

Šejna už měl ale sám řadu problémů, které ale s politikou přímo nesouvisely. Veřejná bezpečnost vyšetřovala zlodějnu a podvod mimořádného rozměru: šlo o semínka trav v hodnotě několika set tisíc korun československých.

Bývalý 1. tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Alexandr Dubček.

V kauze figuroval Šejnův spolupracovník z ministerstva, který původně slíbil vzít vinu na sebe. Šejna měl svými politickými kontakty dosáhnout zastavení vyšetřování. Ovšem to se nepodařilo a spolupracovník podplukovník Moravec se přiznal a za spoluviníka označil právě generála Šejnu.

Už ho ale neměl kdo chránit: Novotný byl sesazen, takže se to provalilo na veřejnost a stal se z toho „průšvih“. Na začátku chránila generála poslanecká imunita, přesto ho začala stíhat vojenská prokuratura. Než došlo k zatčení, raději emigroval. Symbolicky na výročí únorového převratu 25. února 1968, kdy překročil hranice do Maďarska a pak do Jugoslávie, Itálie a po pár dnech se dostal až do Spojených států amerických.

S sebou ale odvezl i řadu tajných dokumentů, které mu zajistily další kariéru u zpravodajské služby USA. Do Československa se už nikdy nevrátil. Přesto jeho stopy stále najdeme, jak popisuje Martin Schulze Wessel.

Novotného definitivně potopil

„Jeho útěk měl mnohostranný efekt. Nenapravitelně poškodil prezidenta, zveřejnil nepotismus starého systému a poskytl médiím svobodu, kterou si už nenechala vzít. Případ zrádného generála, který nemohl nikdo předvídat, zároveň nabídl stranickému vedení možnost otevřeně se distancovat od Novotného systému. Tomu se, bezprostředně po mocenské změně, předsednictvo strany zatím vyhýbalo.“

Čtěte také

Na otázku, jestli aféra generála Šejny odstartovala pražské jaro 1968, host pořadu historik Oldřich Tůma odpovídá: „Odstartovala. Pražské jaro bylo samozřejmě vyvrcholením všestranné krize celého systému.  Aféra generála Šejny byla drobnější, ale stala se v pravý čas na pravém místě. Dokonale ilustrovala a koncentrovala všechny problémy: korupci a neschopnost. S jistou nadsázkou se dá říci, že impulsem k pražskému jaru byla krádež travních semen za několik stovek tisíc.“   

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související