Chodit ven, když jsem mladý a covid nejspíš zvládnu? To je stejně bezohledné jako pálit doma pneumatiky, zlobí se ekonom Münich

24. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dům pro seniory Clementas v Janovicích

Poslední čísla nově nakažených ukazují, že pandemie rozhodně není na ústupu. Kritická je hlavně ředevším situace v českých nemocnicích. Podle přednosty Pavla Ševčíka ale není pouze věk tím, co co rozhoduje těžkém průběhu nemoci: „Pokud budu hovořit o pacientech, kteří se ocitnou v té nejvyšší intenzivní péči, dá se říct, že takový pacient je na prvním místě obézní. S postupem času vidíme přibývající počty mladších ročníků – opět ve velké míře obézních osob.“

Z tohoto důvodu je podle něj nesmyslné vytvářet ve společnosti dělící čáru mezi mladými a starými, soudí Šečík z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava.

„Objevují se poznámky i sofistikovaněji formulovaná sdělení některých údajných expertů, že zavedenými opatřeními jsou diskriminovaní mladí. Rovnou si řekněme, že virus diskriminuje nás všechny. A aby tak činil s co nejmenšími škodami, musíme všichni něco udělat. A zdůrazňuji to slovo všichni,“ říká Ševčík a připomíná především nošení roušek a respirátorů a udržování odstupu:

Čtěte také

„Přistupujme ke každému svému bližními jako k potenciálně nakažlivému, a tudíž si ho držme trošku od těla. A pochopitelně se očkujme, jak jen to půjde. Měli by se nechat naočkovat všichni, u nichž nejsou zdravotní kontraindikace.“

O současném stavu v nemocnicích říká: „Je to skutečně práce, kdy se pohybujeme téměř na stropu možného. Řekněme si, že sice jsme schopni pojmout kapacitu těch nemocných, ale že skutečně neprobíhá řada zdravotnických programů, které s covidem nesouvisí. Odkládají se plánované operace – typický příklad je odkládání náhrad velkých kloubů. Řada pacientů trpí bolestí, mají omezenou pohyblivost a nyní je tento typ péče na několik měsíců úplně odepsaný.“

Negativní externalita

Že je boj proti covidu opravdu na osobní zodpovědnosti, jak v minulých dnech naznačil například ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO), si nemyslí Daniel Münich z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA.  

„Je to veskrze společenská zodpovědnost, včetně toho očkování. Ti lidé se nemají primárně očkovat kvůli sobě samým, ale hlavně kvůli tomu, aby uchránili ty, kteří jsou ohrožení,“ říká.

Čtěte také

„Ti mladí a lidé středního věku, kteří mají obrovskou potřebu lyžovat, chodit do hospody a užívat si s tím, že se jim nic nestane, protože mladých umírá minimum, tak si málo nebo vůbec neuvědomují, že tím vypouští takzvanou negativní externalitu. Ta dopadá na nemocnice, lékaře, ale v konečném důsledku hlavně na naše starší spoluobčany. Jednají strašně sobecky,“ mrzí ekonoma.

A přirovnává: „Když budete pálit v kotli doma nějaký vyjetý olej nebo pneumatiky, abyste se ohřáli, a přitom zamoříte vzduch a zkazíte zdraví spoustě spoluobčanů, to je negativní externalita – vy se ohřejete, oni se nadýchají zplodin. V případě covidu je to podobné.“

Naše zodpovědné chování slouží k tomu, aby se nám dostalo pomoci. Když se nemocnice naplní, tak i úraz bude problém.

Iva Holmerová

Iva Holmerová z Gerontologického centra Praha 8 upozorňuje především na to, že mladší ročníky sice možná nebudou potřebovat pomoct s covidem, ale to neznamená, že nebudou lékaře potřebovat vůbec.

„Všichni bychom si měli uvědomit, že to naše zodpovědné chování slouží k tomu, aby se i nám eventuálně dostalo pomoci. Jestliže se kapacity nemocničních zařízení naplní, tak se potom jakýkoliv sportovní úraz nebo autonehoda stanou obrovským problémem – ti lidé nenajdou adekvátní pomoc,“ říká gerontoložka.

Očkujeme, ale pomalu

Velkým tématem posledních týdnů je očkování. Jde o aktuálně jediný známý způsob, jak udržet pandemii pod kontrolou. Přesto zaznívají stále častěji hlasy o tom, že v Česku očkujeme pomaleji, než bychom měli.

„Dosud bylo do České republiky dodáno necelých 600 tisíc dávek vakcín, přičemž by se mělo očkovat rychlostí 2 miliony dávek za měsíc. Zatím je tempo podstatně menší a je zapotřebí asi šestkrát zrychlit,“ dodává Ševčík.

Čtěte také

„Řešíme věci za pochodu, taky bych mohl říct pět minut po dvanácté,“ zlobí se ekonom.

„A není to jenom očkovací strategie, ale je to velmi hezký příklad, protože je extrémní – tady jde opravdu o životy ne stovek, ale přímo tisíců, možná desetitisíců lidí, kteří by o svůj život nebo zdraví nemuseli přijít, pokud by proběhla vakcinace zaprvé co nejrychleji a zadruhé – a to je důležité – v optimálním sledu,“ připomíná Münich problémy, které očkování provází.

Vakcinace se má přednostně týkat nejstarších občanů. Registrační systém ale podle gerontoložky Ivy Holmerové vypadá, jako by s něčím takovým vůbec nepočítal.

„U nás už existují databáze, a přesto pro to očkování vytváříme další zase znovu ze situace nula. A v podstatě je to tak náročný systém, že tomu mnoho starších lidí nerozumí. Po obdržení nějaké první SMS se domnívají, že je situace vyřešená. Nebo potom, když jim dojde ta druhá, tak si s tím neví rady. To není o tom, že by nechtěli nebo nemohli se tam dostavit. Oni tomu systému nerozumí,“ kritizuje způsob registrace Holmerová.

Čtěte také

„Myslím, že je dobré to pojmenovat. Český stát – státní administrativa – byla zastaralá a zkostnatělá už před covidem. Akorát si to společnost dost dobře neuvědomovala. Nějakým způsobem jsme žili v takové rutinní každodennosti. Každý měsíc se vyplatí důchod, to ta správa umí, ale udělat reformu a implementovat ji, to Česko neumí. A boj s covidem vyžaduje jednu permanentní reformu. Na tohle bychom se měli podívat, až bude po covidu,“ pojmenovává jeden z dlouhodobých problémů Münich.

Co by tedy v této chvíli nejvíce pomohlo starým lidem?

„Různé proklamace jsou relativně časté. Zatím pokulhává ta praktická pomoc. I co se týče doporučení, která slýcháme, tak mají jenom takový formální charakter. Je ale zapotřební, aby zejména starší lidé dostali velmi praktické návody, jak se v určitých situacích chovat. Jaké riziko přináší třeba návštěvy a že antigenní testy nemusí být relevantní pro tu konkrétní návštěvu,“ radí na závěr Iva Holmerová.

Kdo jsou vlastně senioři? Je správné dělit společnost na my a oni? A co bychom měli začít okamžitě dělat, abychom pandemii přečkali ve zdraví? I o tom debatovala Patricie Polanská a její hosté.

autoři: Patricie Polanská , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související