Chartu 77 nepodepisovali pouze disidenti, ale třeba hodinář z Opočna, říká historik

Prohlášení Charty 77 podepsali lidé nejrůznějšího ražení, ideových pohledů na svět, od bývalých čelných komunistů, přes konzervativce, liberály, katolíky. Byla mezi nimi řada zvučných jmen, až by se mohlo zdát, že to byla záležitost pouze stále stejné disidentské skupiny, ale sympatie či přímo podpisy najdete i u těch, kteří disidenty nebyli.

Podle mého soudu Charta 77 společnost aktivizovalo, což se projevilo i v 80. letech.
Tomáš Vilímek

„Úvahy o tom, zda je Charta 77 v ghettu a jestli se jí daří, nebo nedaří, oslovit společnost, se objevily hned v letech následujících v samizdatu – a je to zajímavá debata. Ale po deseti letech se Charta 77 stala hromosvodem, jak jednou řekl Jaroslav Šabata. Taky ale umožnila vznik nových iniciativ. Řada signatářů se stala aktivní právě v nich,“ uvažuje host pořadu Jak to bylo doopravdy historik Tomáš Vilímek.

Čtěte také

Chtěla jsem vyjádřit solidaritu s už pronásledovanými, vzpomíná chartistka Brikcius na dobu „po podpisu“

Příběhy těch, kteří se dostali do „hledáčku estébáků“ jen za to, že se někde o chartě a chartistech zmínili, jsou nejrůznější. Jsou to lidé, kteří nepatřili mezi žádné zásadní odpůrce komunistického režimu. Byli vcelku nenápadní a pouze projevili zájem o věc veřejnou.

Buď proto, že se s prohlášením chtěli seznámit, vědět, o co vlastně jde či proč se text stal „červeným hadrem“ komunistického režimu. Jindy šlo jen o nevinné vyjádření na nějaké stranické schůzi. Výsledek? Ten byl často jako přes kopírák: vyhazov dětí ze škol, rodičů z práce a problémy často pro celé rodiny a blízké.

Podepsal i hodinář z Opočna

Zajímavý je příběh hodináře z Opočna. „Muž byl aktivní už v roce 1969 v souvislosti s připomínkou Jana Palacha, signoval Chartu 77 a snažil se dál angažovat, ale byl až příliš radikální. Máme záznam pomocníka Veřejné bezpečnosti, který o hodináři mluví jako o buřiči,“ uvádí Vilímek.

Čtěte také

Bývalí komunisté a Charta 77? Byli jsme rádi, že konečně dělají něco dobrého, vzpomíná farář Rejchrt

I on pak byl potrestán, a to nejen vyhozením z hodinářské opravny, ale měl problém sehnat jakoukoliv práci. Připomeňme, že za socialismu tady existovala povinnost pracovat, takže ten, kdo nepracoval, riskoval trestní stíhání za příživnictví, dokonce i pobyt za mřížemi. Státním orgánům přitom nijak nevadilo, že mu nikdo na příkaz strany ani práci dát nesměl.

Na dnešní otázku pořadu, jestli Chartu 77 podepisovali pouze disidenti, historik Vilímek odpovídá: „Nepodepisovali, najdeme tam celou řadu lidí z dělnických profesí, socialistické inteligence či umělce. A podle mého soudu Charta 77 společnost aktivizovalo, což se projevilo i v letech 80.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu, vysíláme v repríze.