Byla Charta 77 jen okrajovou záležitostí?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Charta 77

Dne 6. ledna roku 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77 a jak uvedl historik Michal Stehlík: „Doposud nebyla v Československu podobná aktivita a nebezpečná byla jak pro signatáře, tak se také v ohrožení cítil režim.“

Účinkuje: historik Michal Stehlík
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Dramaturgie: Hynek Pekárek
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 2. 1. 2017

Ostatně hned následující den přijal Ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) usnesení, na které navazovaly úkoly pro představitele justice a prokuratury.

V něm se můžeme dočíst: „Charta je protistátní, kontrarevoluční dokument, platforma pro vytvoření buržoazní strany. (...) Na základě uvedeného usnesení byla přijata opatření: zahájit trestní stíhání, uplatnit vůči signatářům Charty všechna opatření administrativní povahy. Se všemi signatáři budou provedeny pohovory…“ Ale to byl pouze začátek.

Čtěte také

Následují vyhazovy ze zaměstnání nejen dotyčných, ale i jejich rodinných příslušníků, perzekuce celých rodin, šikana a také snaha dostat dotyčné do vězení. Ostrý protiklad s atmosférou 70. let, s atmosférou tzv. normalizace, kdy režim sděloval občanům: „Pokud budete poslouchat, tak je tady řada sociálních výhod a jistot,“ vysvětluje Michal Stehlík.

Lidsko-právní témata

Ale vraťme se o rok nazpět, do roku 1976. Právě tehdy proběhly dva procesy s českým undergroundem a na podporu obžalovaných se spojili lidé nejrůznějšího zaměření, duchovního či politického ukotvení. „Spojilo se nespojitelné a téma zavírání za muziku se stává tématem velkým, lidsko-právním,“ říká Stehlíka.

Jan Patočka (rok 1971)

S Chartou 77 jsou spojeny nejen lidské osudy, statečnost a odhodlání, ale také mladší generací opozice ne zcela pochopitelná snaha chartistů o dialog s režimem. Tedy dialog, který navazoval na Helsinskou konferenci, aby mezinárodní závazky, úmluvy a zákony přijaté komunistickým státem byly samotným státem dodržované.

Podíváme-li se do zahraničí, tak pár stovek chartistů nelze početně srovnávat například s masovou polskou Solidaritou. Možná i proto se objevují názory, že Charta 77 byla pouze okrajovou záležitostí.

Jsou to možná snahy o jistou relativizaci naší nejnovější historie, upozadění disidentů a snaha oslabit jejich nezpochybnitelné zásluhy. Může to být ale také lidské svědomí… Michal Stehlík k tomu dodává: „Nemůže být okrajovou záležitostí boj za lidská práva ve státě, který tato práva popírá.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související