Bylo zvolení Havla prezidentem ústupkem komunistům? Spíš vyvrcholením pádu režimu, hodnotí historik

Václav Havel
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Havel

Dne 29. prosince 1989 byl zvolen prezident Československé socialistické republiky. Stal se jím Václav Havel, který byl ještě před krátkým časem politickým vězněm. V daném zvolení byla i jistá ironie: nekomunista, nestraník a velký oponent komunistického režimu byl zvolen parlamentem, který byl původně parlamentem komunistickým, byť jistá část poslanců byla nahrazena v procesu kooptace.

Ale přesto pro jeho volbu zvedli ruce komunisté. Možná i proto se objevují výhrady, že se buď neměl nechat komunisty zvolit, nebo že to byl Havlův ústupek právě komunistům. Jeho nominace a volba zdaleka nebyla jasná a jednoznačná. Součástí byly nejen zásadní změny ve fungování státu, ale také vyjednávání, aby byl jediným kandidátem. Šlo totiž o čas…

Přání z říše snů?

Ve dnech, které následovaly po 17. listopadu 1989, bylo zřejmé, že nejvýraznější osobností opozičních sil je Václav Havel. Prvním, kdo vystoupil s návrhem „Havel prezidentem“, byl hudebník Michael Kocáb, ale dlužno dodat, že už několik měsíců předtím se podobně vyjádřil exulant Pavel Tigrid. Ovšem tehdy se to zdálo jako dobrý vtip nebo přání z říše snů.

V diskusích o možném kandidátovi na prezidenta se vedle Havlova jména také objevil Alexander Dubček nebo Čestmír Císař. Oba zmínění patřili k představitelům obrodného procesu v Československu v roce 1968, Dubček byl dokonce vnímán jako klíčový symbol těchto snah. Spletité události nakonec vedly k Havlově nominaci a jak uvádí historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce:

„Do dění vstoupil předseda federální vlády Marián Čalfa, který patřil do týmu bývalého premiéra Adamce, avšak rozhodl se ho opustit. V rozhovoru mezi čtyřma očima nabídl Havlovi řešení nové zápletky. Slíbil, že se postará o to, aby ho Federální shromáždění zvolilo ještě v roce 1989 prezidentem republiky. Na námitku, že na to parlament v současném složení nepřistoupí, reagoval jako protřelý znalec mocenských praktik: ‚Parlament je třeba využít právě v tomto složení, v němž je zvyklý odhlasovat všechno, co mu předloží.‘ Věděl, o čem mluví.“

Nejlepší signál do zahraničí

Objevili se nejen možní protikandidáti, ale také možné vedlejší úvahy, jak vše zkomplikovat. Jednou z možných slepých uliček byl návrh komunistů, aby byla zavedena přímá volba. Ovšem celá její příprava a zákonné schválení, to by byly měsíce a jak říká host pořadu historik Jan Kalous:  „Ocitli bychom se v poměrně hluboké politické krizi. Zásadní bylo, neprotahovat krizi, bezvládí i nepokoje. Takže Občanské fórum i Veřejnost proti násilí dělaly všechno pro to, aby se neprohlubovala.“

Ale nakonec k volbě došlo. Václav Havel na to v knižním rozhovoru, který s ním vedl publicista Karel Hvížďala, vzpomínal: „Rozhodně to bylo velice zvláštní. Když jsem například sledoval rozpravu před volbou prezidenta v televizi a viděl, jak mé zvolení doporučují poslanci jménem všech možných státem řízených organizací od Svazu žen až po Československou lidovou armádu, měl jsem vskutku pocit absurdity. Vždyť titíž lidé ještě před několika dny či týdny schvalovali mé stíhání či vězení! To působilo opravdu jako z Krále Ubu.“  

Volba se stala vskutku převratnou událostí, jak píše publicista Petr Maxmilián Husák: „Byl to nejlepší signál do zahraničí, který Československá republika mohla vyslat o tom, že to se svobodou a demokracií myslí vážně. Vždyť kdo mohl být lepším garantem svobodných voleb a nově se rodící demokracie v Československu než mezinárodně uznávaný bojovník za lidská práva Václav Havel?“ Odpovědí na otázku, zda bylo jeho zvolení ústupkem komunistům, je podle historika Jana Kalouse následující: „Nebylo. Bylo to symbolické vyvrcholení definitivního pádu komunistického režimu.“

Pořad Zvolení Václava Havla prezidentem bylo ústupkem komunistům?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Jan Kalous a režii měl Michal Bureš.

Spustit audio

Související