Břevnovský klášter – útěšné místo na kraji Prahy

Základy k němu položil spolu s knížetem Boleslavem II., zvaným Pobožný, v roce 993. První komunitu tvořilo dvanáct benediktinů. Vojtěch si je přivedl z Říma.

Čtěte také

Vždy roztříštěný československý exil? Unikátní setkání ve Frankenu ukázalo, že to tak být nemuselo

Legenda o vzniku kláštera je o něco barvitější. Stalo se, že se čirou náhodou svatý Vojtěch potkal v lese s knížetem Boleslavem. Kníže líčil na jelena. Narazili na sebe u pramene potoka Brusnice. Toho potoka, který vás spolehlivě provede starým Břevnovem až k části Hradčan, zvané Hládkov.

V místech starého vojenského hřbitova se noří pod zem. Zavrtává se pod barokním opevněním, aby ven vyrazil v Novém světě. Protéká pak Jelením příkopem a kdesi u Mánesova mostu mizí ve Vltavě. Pramen v upomínku na Vojtěcha se jmenuje Vojtěška. Stejné jméno nese barokní letohrádek, nad ním postavený. Dlouho, dokud je někdo po roce 1989 neukradl, tu na podestě nad pramenem stály dřevěné barokní sochy Vojtěcha, knížete Boleslava a jelena.

Genius loci Břevnova

Čtěte také

Vzpomínky Opata chuligána. Dvanáct zastavení Jana Anastáze Opaska

První opat břevnovského kláštera se jmenoval Anastas. Když Přemyslovci na hradě Libčice u Poděbrad vyvraždili rod Slavníkovců, svatý Vojtěch, Slavníkovec měl kliku. Na Libčici chyběl. Jako jediný Slavníkovec vyvázl životem. Čechy proto raději opustil a vydal se na misii na sever, šířit mezi divokými Prusy křesťanskou víru.

Opat Anastas Vojtěchův příklad následoval. Spolu s bratry dal klášteru sbohem, vale dal i nebezpečným Čechám a uchýlil se na východ do značně bezpečnějších Uher. Dotáhl to tam až na arcibiskupa.

Po komunistickém puči v roce 1948 komunisté klášter zrušili. Bratry benediktiny buď zavřeli, nebo rozehnali. Tehdy v jejich čele stál opět opat Anastáz. Vlastním jménem Opasek. Zdálo se, že historii břevnovských benediktinů Anastas nejen zahajuje, ale i ukončuje. Ten poslední Anastáz od státního soudu pro přečiny smyšlené odešel s doživotím.

Čtěte také

Prokop Siostrzonek: Co pomáhá, aby člověk žil dobře, je umění naslouchat

Naštěstí v 60. letech přišla amnestie. Anastáze Opaska propustili. Uchýlil se do skromného bytu své maminky v Břevnově přímo naproti klášteru. Sotva ale v roce 1968 Československo věrolomně přepadli Rusové, Opasek podobně jako jeho jmenovec, předchůdce v úřadu opata, uprchl ze země. Nevydal se ale na východ, nýbrž na západ. Nový domov nalezl v Bavorsku, v benediktinském klášteře v Rohru.

Příběh bychom takto mohli smutně uzavřít. Donedávna i tak byl uzavírán. Jenže genius loci Břevnova tomu tak nechtěl. Současný opat, po roce 1989 přišedší ze severní Moravy, odkud si přivedl i některé bratry benediktiny, Prokop Siostrzonek vdechl klášteru nový život. Místo, důvěrně mezi místními nazývané Klášterka, se opět stalo místem útěšným a milým, vítajícím s otevřenou náručí nejen lid křesťanského založení, ale všechny lidi dobré vůle.