Anežský klášter. Měl být pohřebištěm českých králů
Měl být původně pohřebištěm českých králů, alespoň těch z rodu Přemyslovců. Tak zamýšlela stavbu kláštera klarisek na samotném konci Starého Města Pražského dcera Přemysla Otakara I., Anežka Přemyslovna.
Nestalo se. Pohřben tu je jen její bratr, král Václav I. Místo tu připravili i pro jeho syna, Anežčin synovce Přemysla Otakara II., krále zlatého a železného. Prázdnotou zeje až dosud. Mrtvolu Přemysla Otakara toho jména druhého sebou vzal do Vídně jeho přemožitel na Moravském poli Rudolf Habsburský.
Snad mrtvého krále považoval stále za natolik nebezpečného, že si z něj udělal osobního zajatce. Až císař Karel vyreklamoval pozůstatky Přemysla Otakara a nechal pohřbít na Pražském hradě, v jím založeném chrámu svatého Víta.
Prasynovec Anežky, Václav II. po vzoru pratety založil a postavil si rovněž klášter. Tentokrát na opačném konci Prahy (a ještě kus k tomu), na Zbraslavi, kde nakonec spočinul, stejně jako jeho v Olomouci zákeřně zavražděný syn, Václav III.
Přece tu po Anežce zůstalo víc, než by se na první pohled zdálo. Kdyby byl klášter vystavěn jen k dynastickému účelu, kdoví, zda bychom mu věnovali tu pozornost, již mu opravdu věnujeme. Měl především sloužit nemocným a potřebným.
Jeho součástí se stal špitál, nejprve umístěný v místech, kde dnes nedaleko Poříčí stojí kostel Petra a Pavla. Do péče jej svěřila Anežka menším bratřím františkánů, pokračovatelům v díle Františka z Assisi, souputníka svaté Kláry, pro změnu vzoru a přítelkyně Anežky Přemyslovny.
Klášter menších bratří se rozkládal (jeho pozůstatky jsou zde patrné dodnes) hned vedle, přilepen jako vlaštovčí hnízdo na klášter klarisek, jejž dnes spíš známe pod jménem klášter Anežský. Tak vznikla vzácná symbióza. Sestry klarisky, o nichž víme, že se zavázaly zcela přerušit styky s vnějším světem, uvnitř kláštera praly prádlo a obvazy ze špitálu a vyvářely jídlo pro potřebné. Bratři františkáni pak zařizovali to ostatní.
O to všem a ještě o něčem navíc pojednává pořad nazvaný „Anežský klášter – magické místo Prahy“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
