Vzpomínky Opata chuligána. Dvanáct zastavení Jana Anastáze Opaska

7. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Setkání československých emigrantů v benediktinském klášteře. Dagmar Vokatá, Anastáz Opasek, Helena Medková a Ivan Medek. Rok 1983.

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Jméno Jan Anastáz Opasek je dnes obecně známé – i když v padesátých letech mělo být zcela zapomenuto. Opat břevnovského kláštera patřil k nejvýznamnějším postavám v moderních dějinách české katolické církve. Ve svých pamětech píše především o těžkém období druhé světové války a poúnorové doby, kdy byl dlouhá léta vězněn.

Čte: Michal Pavlata
Připravila: Jana Franková Doležalová
Dramaturgie: Miloš Doležal
Zvukový mistr: Jitka Kudrumová
Režie: Lukáš Hlavica
Premiéra v roce 2013.

Opaskovy paměti s názvem Dvanáct zastavení vyšly poprvé v roce 1992 a vzbudily takový čtenářský zájem, že se od té doby dočkaly už několik dalších vydání.

V prvním díle se s ním vrátíme do šťastných časů dětství a gymnaziálních studií. Později však do Opaskova života vstoupí tragédie 20. století. 

Opat, který měl vstát z mrtvých

Jan Opasek se narodil 20. dubna 1913 ve Vídni. V roce 1919 se rodina přestěhovala do Kolína, kde Jan v roce 1932 maturoval na reálném gymnáziu: V tomtéž roce odešel do kláštera v Břevnově a vstoupil do benediktinského řádu. Přijal řeholní jméno Anastáz (řecky „kdo vstal z mrtvých“).

V letech 1933 až 1938 studoval Jan Anastáz teologii v Praze a na Institutu sv. Anselma ve Vatikánu. V červenci 1938 byl vysvěcen na kněze a téhož roku získal v Římě doktorát teologie. Když se v roce 1939 vrátil do vlasti, byl jmenován konventuálním převorem břevnovského kláštera.

Anastáz Opasek

Během 2. světové války spolu se svými spolubratry pomáhal pronásledovaným a jejich rodinám. V roce 1947 obdržel Řád za zásluhy v boji proti nacismu. V tomtéž roce byl zvolen opatem kláštera. V září roku 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí, a to za „velezradu a špionáž pro Vatikán“. 

Díky své veselé a svérázné povaze si vysloužil v leopoldovské věznici přezdívku Opat chuligán. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

V roce 1968 odešel do Rakouska a poté do Spolkové republiky Německo. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus bonum. V Německu žil do roku 1990, kdy se vrátil do břevnovského kláštera a znovu se ujal úřadu opata.

V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše G. Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem.

Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě benediktinského kláštera v bavorském Rohru, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově U svaté Markéty v Praze.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová