Bioetik: Neexistuje důkaz, že by homeopatie fungovala. Účinná látka je totiž tak naředěná, že v přípravku vlastně není
Optimismus konce 19. století chtěl z vědy učinit nové náboženství. „Tehdy věda měla sesadit náboženství z piedestalu. Pokud by ale dnes věda měla být novým náboženstvím, tak tady je spousta heretických sekt,“ říká host Leonarda Plus bioetik a katolický kněz Marek Orko Vácha.
Čtěte také
„Máme tu obrovský rozvoj astrologie, která nahradila astronomii. Máme tu čínskou medicínu a představu, že nás budou léčit tygří zuby nebo nosorožčí kly, a také nás zasáhla vlna homeopatie,“ uvádí přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Podle něj si musíme chránit medicínu založenou na důkazech (anglicky: evidence-based medicine). „Nebráníme se ničemu. A pokud uděláme dvojitě slepou studii a zjistíme, že fungují tygří zuby, okamžitě je pojďme používat.“
„Dokonce byla jedna studie, která zkoumala, jestli funguje přímluvná modlitba. Vědci rozdělili pacienty – a nefunguje to.“
Třikrát denně prášek cukru
Nejen v homeopatii platí, že léky zabírají jako placebo, a to i v případě, že to sám pacient ví. „Jako když mravenečkovi dáte třikrát denně prášek cukru, jako v té pohádce, tak opravdu je chlapík jako rys. Je tam efekt terapeutického setkání s lékařem, setkání s bílým pláštěm nebo také efekt pilulky.“
Čtěte také
„Ale v případě homeopatie mě dráždí, že není založena na důkazech. Předveďte mi studii, která dvojitě slepě ukáže, že funguje, a já ji okamžitě budu brát vážně, ale taková studie neexistuje,“ tvrdí duchovní.
Principem homeopatické léčby je ředění léku. „To je založené na představě, která nikdy nebyla potvrzena, že lék funguje ve velmi malých koncentracích. Ty koncentrace jsou ale tak malé, že ten lék už tam ani není přítomen.“
„Homeopatie se právě proto právem kritizuje, že máte uvedenou na obalu přípravku látku a počet ředění – a pacient už si nespočítá, že to ředění je tak obrovské, že tam ta látka vůbec není.“
Ani vědě bychom neměli nekriticky věřit
Také nelze mluvit o „otiscích“ látky v homeopatickém přípravku, upozorňuje Vácha. „Máme tu Brownův pohyb, takže molekuly se pohybují a ano, otisk vody, jak vysvětluje fyzikální chemik Pavel Jungwirth, existuje, ale je v řádu pikosekund.“
Čtěte také
„Takže byste museli homeopatický přípravek vyrobit, dodat do lékárny, prodat a použít v řádu pikosekund, což se obvykle nedaří,“ konstatuje vědec.
Ten dodává, že věda není náboženství, takže ani jí by člověk neměl nekriticky věřit. „Ale je to prostě to nejlepší, co máme v ruce. Byl by ovšem omyl si myslet, že vědci jsou ti středověcí mniši, kteří hledají v šeru laboratoří tu pravdu.“
„Berme prosím vědu vážně a než začneme věřit čínské medicíně nebo homeopatii, tak vezměme rozum do hrsti a tu starou dobrou západní medicínu. Uvědomme si, že to je pořád to nejlepší, co nám zvláště u těch těžkých diagnóz může pomoci,“ shrnuje Marek Orko Vácha.
Co je to pravda v medicíně? Co nám historie eugeniky a posléze holokaustu říká o selhání vědy i o jejím propojení s etikou a ideologií? Poslechněte si celé Leonardo Plus!
Související
-
Konvalinka: Trauma i životní styl se mohou přenést na další generace. Mění se genetika, ale ne DNA
Epigenetika mění to, jak genetikové nahlížejí na lidský genom a jeho fungování.
-
Prase je velká zkumavka, v níž se snadno smíchá ptačí chřipka s lidskou, varuje biochemik Konvalinka
Ptačí chřipka celosvětově ohrožuje populace divokého i člověkem chovaného ptactva. Její přenos na lidského hostitele je zatím vzácný. Je tedy důvod se tohoto viru obávat?
-
Nepředepsat antibiotika je dnes těžší než je předepsat automaticky, říká infektolog
Dostáváme se do situace, kdy antibiotika, která jsme měli k dispozici, přestávají fungovat. Je to velký problém, o němž by se mělo nejen mluvit, uvádí infektolog Trojánek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.